Blíží se pomalu zima, je čas odpočívat, rekapitulovat, jít do pravdivosti, někdy možná až na dřeň. Podívat se pravdě do očí. Odložit, co nám už neslouží, co nás tíží, nepřináší užitek. Abychom se mohli znovuzrodit, načerpat nové síly. Stejně jako moudrá příroda ukrytá pod sněhem je k sobě laskavá a pečující. Následujme její příklad. Všichni potřebujeme na čas spočinutí, abychom mohli...
Denního světla v těchto dnech kvapem ubývá, a to znamená mimo jiné i to, že se blíží Vánoce. Možná už se na ně těšíš, ale zároveň tě trochu děsí, co všechno bys měla do té doby ještě stihnout. Tvůj seznam úkolů se rozrůstá každým dnem a ty cítíš tíhu, která na tebe dopadá jako velké hromady sněhu. Úklid, výzdoba, napéct cukroví, sehnat...
Konec roku mnoho žen vnímá jako období velkých povinností, kdy je třeba uklízet, péct, vařit, připravovat, shánět, starat se s ještě větší intenzitou než během roku. Máš i ty dlouhý seznam povinností, které chceš do konce roku stihnout? Soupis věcí, které musíš koupit nebo zařídit, aby bylo vše krásné a tví blízcí byli spokojení? Určitě se všichni chceme mít...
Zní to možná jako naprostá samozřejmost. “Miluji se? Ano, určitě, rozhodně, o tom není pochyb.” Ale jak se ta láska vlastně projevuje? Opravdu si věnuješ pozornost, přijímáš se v laskavosti a opravdovosti? Opravdu se miluješ? I kdyby tě nikdo jiný na světě nemiloval, byla bys spokojená a nasycená ze své lásky? Na tuto otázku asi každý odpoví: “Ano.” Když se nad...
Že se tvá nově se probouzející sebeúcta a sebepřijetí začnou projevovat ve spoustě různých oblastí života, už asi tušíš. Možná, že už i sama nějaké změny cítíš a všímáš si, že mnohé vztahy, které byly léta zaseknuté a nějak to nešlo tam ani zpátky, najednou jakoby tají, rozpouští se v nich ta zatvrdlá místa. A tak tě asi nepřekvapí, že to...
Když ráno vstaneš, otevřeš skříň a přemýšlíš, co si na sebe oblékneš, co tě napadá? Podle čeho se oblékáš? Jasně, podle ročního období a aktuálního počasí. Podle toho, kam dnes půjdeš a co budeš dělat. A pak? Co je tím hlavním klíčem, podle kterého se rozhoduješ? Záleží ti, jak tě ohodnotí lidé, které potkáš? Nebo je pro tebe podstatnější, jak...
Je to také tvůj vnitřní motor? Životní postoj? Vnitřní přesvědčení, že je třeba pořád něco dělat? Mít neustále uklizeno, navařeno, pořád někam spěchat, abychom toho stihly co nejvíce? Ty naučené programy, doma slýchané věty: “Bez práce nejsou koláče. Musíš zabrat. Když nemůžeš, přidej víc. Makej!” atd. Mám pocit, že nejčastější věta, kterou slýchám v dnešní době...
Někdy i v sebelásce máme tendence k hodnocení, co je dobré a co špatné. Co je pro mě přijatelné a co už ne. Ano, je to cesta směrem k sobě. Určitá rozpolcenost, teď se mám ráda, teď už ne. Jejda, to musím rychle změnit, jinak nebudu dost dobrá. Jinak mi ta sebeláska nepůjde, jinak se zaseknu na cestě a nezvládnu to. Možná...
Jako lidé se pořád hledáme, možná je to takový náš úděl. Jakási věčná nespokojenost, která člověka posouvá dále, aby se pořád vyvíjel a proměňoval, aby nezůstával na místě. Také se neustále přizpůsobuješ? Posloucháš, co říkají ostatní? Jsi tvárná, abys byla v kolektivu oblíbená, přijímaná, aby tě lidí měli rádi, vážili si tě, vzhlíželi k tobě? Abys nebyla sama. Snažíš...
Setkávání s lidmi je vlastně činností, které se věnujeme každý den, aniž o tom kolikrát víme, respektive si to uvědomujeme. Mnoho setkání se prostě děje, jiná plánujeme, na některá jít musíme, některá zrušíme. Na některá se těšíme dlouho dopředu, jiná se snažíme odložit, jak jen to jde. S každým člověkem, kterého potkáme vytváříme určitý vztah. Někdy je to vztah...
Alchymie ženy
Lucie Harnošová