Jednoho dne jsem padla na úplné dno. Byla jsem doma se dvěma malými dětmi, měla jsem všechno, co jsem si kdy přála, ale chyběla mi radost ze života. Necítila jsem nic než bolest. Nechápala jsem proč.
Přesto jsem věděla, že to nechci vzdát, ani že nechci být celý život závislá na pomoci druhých. Rozhodla jsem se, že už nebudu jen přežívat, ale začnu žít. A tak jsem hledala cestu. Cestu, na které budu žít naplno a budu schopná být oporou sama sobě.
Začala jsem pracovat se svými emocemi a léčit svá zranění. A tak jsem našla cestu k sobě. Díky této cestě jsem se naučila naslouchat svému tělu, svému srdci a využít potenciál své mysli. A věřím, že to ještě není konec.