Jaké jsi měla dětství? Cítila ses od svých rodičů bezpodmínečně přijímaná ve všech svých projevech – taková, jaká jsi? Nebo jsi někde v koutku duše věděla, že aby tě rodiče měli rádi, měla by ses chovat tak, jak se od tebe očekává, a že některé tvoje vlastnosti nejsou v pořádku a ty bys je měla napravit nebo změnit?
A co když existovaly také emoce, které nebyly vítány – je ti něco z toho povědomé? „Když se vztekáš, jsi protivná jako teta Marie. Jsi moc divoká. Nikdy nepromluvíš. Moc přemýšlíš, raději pojď pracovat. Nebuď tak hlučná!“ Právě díky těmto situacím v dětství se naučíme některé své emoce, projevy nebo vlastnosti potlačovat a stydět se za ně. A v dospělosti to má ten efekt, že se podceňujeme, nepřijímáme se takoví, jací jsme, a myslíme si, že jsme porouchaní nebo dokonce špatní. Nedovolujeme si potom se plně projevovat, natož prosadit.
Pokud jsi neměla dobré dětství a nedostala jsi od svých rodičů dostatek lásky, malá holčička uvnitř tebe je pravděpodobně nedovyživená a zraněná. Pojďme se podívat na to, jak se s vnitřním dítětem spojit a jak začít pracovat na jeho uzdravení.
To, jak se k nám naši rodiče chovali a v jakém prostředí jsme vyrůstali, ovlivňuje, jací lidé z nás vyrostli a jak se vztahujeme sami k sobě i k okolnímu světu. Ne každý z nás měl to štěstí vyrůstat v harmonické a respektující rodině, kde mu milující rodiče dodávali sebedůvěru a pokládali tak základ ke zdravé sebeúctě. A tak se v našem dětství se skrývá zdroj mnoha emočních zranění.
Většina problémů ve vztazích má kořeny právě v nezpracovaných zážitcích z dětství. Uzdravení vnitřního dítěte tak může vést k lepší komunikaci, schopnosti navazovat zdravější vztahy a také může posílit naši schopnost vyjadřovat lásku a prožívat intimitu.
Co to vlastně to tajemné vnitřní dítě je? Představ si, že tvůj niterný svět obývají různé postavy. Dospělé já, vnitřní rodič a vnitřní dítě. A každá z těchto figur reguje a jedná trochu jinak. Vnitřní dítě je ta nejcitlivější, nejzranitelnější a nejnevinnější část tebe samotné. Je především o emocích, o autenticitě a touze po přijetí.
V každodenní realitě jsou často postoje našich vnitřních postav ve zdánlivé opozici a my jsme nuceni tyto vnitřní mikrokonflikty nějakým způsobem zpracovávat. Určitě to znáš taky. Je krásný slunečný den a ty musíš sedět v práci, zatímco tvé vnitřní dítě by nejraději běhalo po venku. Vnitřní rodič ho umravní a dospělé já dokáže celou situaci akceptovat takovou, jaká je. Díky tomu zůstaneš v pohodě i přes to, že se ti to úplně nelíbí. Taková je dynamika našich vnitřních postav.
Vnitřní dítě v sobě nese pozůstatky intenzivních zážitků z našeho dětství. Tyto zážitky nejsou založeny na slovech, ale spíše na celotělových pocitech, které máme hluboko v sobě zakořeněné. Může jít o pocity strachu, studu, frustrace nebo hněvu, stejně jako o dětskou kreativitu, hravost, bezpodmínečnou lásku, radost ze života, magickou fantazii nebo přirozenou zvědavost.
Práce s vnitřním dítětem není žádnou novinkou moderního seberozvoje. Je to přístup, kterému se věnovaly různé psychologické směry v minulosti. Jako jeden z prvních popsal archetyp dítěte C. G. Jung a později toto téma do hloubky rozpracovala transakční analýza.
Vnitřní dítě je mocným zdrojem spontánnosti, kreativity a energie. Když s ním máme dobrý vztah, přináší nám to sílu a dává pocit, že žijeme naplno. Vzpomeň si, kdy sis naposledy jen tak hrála, tančila, blbla nebo ses mazlila se zvířátkem. Jaké emoce jsi přitom zažívala? Udržování kontaktu s touto částí nás samotných obohacuje náš život, protože nám umožňuje být tvořiví a vidět více zázraků ve světě kolem nás.
Kontakt s vnitřním dítětem nám ale hlavně pomáhá lépe pochopit, proč jednáme určitým způsobem, proč máme některé obavy nebo proč v určitých situacích reagujeme příliš emocionálně.
Navázání vztahu s vnitřní holčičkou (nebo chlapečkem) nám může pomoci pochopit nezpracované emoce a nedořešené situace z dětství. Cesta k uzdravení vede od uznání našich pocitů až k jejich integraci do naší dospělé osobnosti. Tento proces přináší posílení sebelásky, protože se postupně naučíme o sebe lépe pečovat, což zahrnuje také schopnost respektovat svoje potřeby a hranice.
Kontakt s vnitřním dítětem je ve skutečnosti setkání s našimi částmi, které máme zasunuté hluboko do podvědomí. Už jen to, že si uvědomíš existenci svého vnitřního dítěte, je velice důležitý krok.
Pokud chceš prozkoumat, jaký vztah spolu máte a jaké má tvoje vnitřní holčička pocity, můžeš si s ní začít povídat a díky tomu ji začít lépe poznávat. Své vnitřní holčičky se můžeš například začít ptát: „Jak se teď cítíš? Co bys potřebovala? Co bys chtěla? Co by ti udělalo radost?“ A nechej k sobě spontánně přijít odpovědi. Zkus ji nehodnotit, jenom se na ni dívej z pozice pozorovatele.
Možná ti to zpočátku nepůjde a tvé vnitřní dítě nebude odpovídat. I to je v pořádku. Stejně jako reálné dítě, i to vnitřní potřebuje svůj čas. Stává se, že jsme vůči sobě byli během života tvrdí a nelaskaví a naše vnitřní dítě je teď schoulené v koutku duše, protože jsme potlačili jeho přirozené vlastnosti. Buď vytrvalá a zůstaň na sebe hodná. Laskavě a trpělivě vyhlížejte svoji vnitřní holčičku a zkrátka tu pro ni buď.
Můžeš si také pomoci svojí oblíbenou fotkou z dětství. Dej si ji proti sobě a čekej na odezvu. Postupem času začnou přicházet odpovědi.
Řadu konkrétních způsobů, jak navázat kontakt s vnitřním dítětem, popisuji také v knize Alchymie sebelásky. Pokud ve svém životě řešíš téma sebelásky, práce s vnitřním dítětem ti může přinést hluboké léčení a vřele ji doporučuji.
Propojení s vnitřním dítětem se také dá naplno prožít prostřednictvím vedené imaginace, kterou ti velmi doporučuji. Pokud chceš, jednu z nich jsem pro tebe připravila, najdeš ji v knize. Tato technika je léčivá a silná. Zavede tě do hlubokého prožitku, ve kterém si můžeš spojení s touto svojí částí naplno užít.
Přeji ti, ať se ti podaří s tvojí vnitřní holčičkou navázat láskyplný vztah a ať tento kontakt vnese do tvého života laskavost, hravost a štěstí.