Vnitřní kritik a jak s ním komunikovat

Každá z nás má v sobě vnitřního kritika, který může být velmi silný, anebo už trochu zkrocený, ale stále se čas od času ozývající. Potřeba vyhovovat, být „správně“, nechybovat, je v nás silně zakořeněná, přiživená výchovou a společností, ve které žijeme. Můžeme s tím ale pracovat, vědomě kritikovi čelit, rozpoznávat jej a postupně si zautomatizovat jiný způsob vnímání a přijímání sebe sama.

Jak na to? V tomto článku se dozvíš několik praktických tipů, které na vnitřního kritika fungují skvěle.

Cesta k přepsání starých vzorců a přenastavení filtrů, přes které na sebe pohlížíme, vede přes všímavost. Vědomou pozornost, kterou si dáváme, ideálně několikrát denně. Pokaždé, když ti během dne začne tvůj vnitřní kritik říkat, že jsi tohle nebo ono nezvládla, že se ti něco nepovedlo, že ti to nesluší, a tak dále, zkus se zastavit. Uvědom si, jak se cítíš, a třeba i KDE to cítíš. Je to strach? A cítíš ho v oblasti žaludku? Nebo je to stres a cítíš ho třeba v hlavě nebo v krku? Zvědom si přesně, jak se zrovna máš, a polož si ruku na to místo. Věnuj svému pocitu i tělu chvíli pozornosti. Můžeš se sama sebe zeptat, co tě zneklidňuje, co ti přináší stres nebo obavy. Jakmile si na tyto otázky odpovíš, začne proces léčení. Nikterak to nehodnoť, jen si to uvědom a nech to sebou projít. Dej si prostor a odpověz si na otázku, co by ti teď pomohlo? Co by ti udělalo dobře? Pomůže ti vizualizace, horká vana nebo čas pro sebe?  Pokud je to možné, udělej to a dopřej si, co potřebuješ.

Náš vnitřní kritik se může objevovat soustavně, nečekaně, anebo se zaměřením na jednu konkrétní oblast našeho života nebo nás samých. Třeba na tělo. Pokud bojuješ s kritikem kdykoliv projdeš kolem zrcadla nebo výlohy obchodu, a hlásek ve tvé hlavě ti našeptává, že máš moc krátké nohy, velký nos nebo třeba malá prsa, pojď na něj vyzrát jeho vlastní zbraní! Zrcadlem. Stoupni si před zrcadlo, a zkus se pochválit. Najdi cokoliv, co se ti na sobě líbí. Máš svůdné oči nebo krásně tvarovaná ústa? Skvělé! Řekni si to nahlas, řekni to ženě v zrcadle, pochval ji! Zpočátku se ti bude stávat, že se kritik znovu ozve, a tak ho prostě vyslechni, přijmi, a nevěnuj mu žádnou další pozornost. Místo toho se znovu pochval. Pojď v lásce ke svému tělu ještě dál, a věnuj pozornost přesně těm jeho částem, které ti vadí. Pohlaď si je, hýčkej je před zrcadlem. Můžeš si je namasírovat, potřít olejem nebo krémem, který je pro tebe vzácný nebo velmi cenný. Klidně si pořiď drahý krém, který bude určený jen na tu jednu partii, kterou zatím tak úplně nepřijímáš. Afirmace, kterou můžeš k tomuto sebeláskovému rituálu připojit je: „I ty ke mně patříš.“, nebo „Jsi mou součástí, přijímám tě.“ Dej dosud kritizovaným částem těla nadstandartní péči. Když budeš tyto techniky a malé krůčky k sebelásce dělat každý den, postupně se stanou součástí tvého dne a tvého života. Neznamená to, že by se vnitřní kritik už pak vůbec neozval, jen pro tebe bude daleko méně důležité, co říká, protože budeš ctít svoje tělo více v jeho kráse a celistvosti takové, jaké je.

A když už jsi u zrcadla, které je velmi dobrým pomocníkem v kultivaci sebelásky, zkus se na sebe podívat očima jiného člověka. Co by viděl, jak by tě ocenil? Co krásného a příjemného by o tobě řekl tvůj muž, tvoje maminka, sestra nebo blízká přítelkyně? Někdo, kdo tě má rád a rád s tebou tráví čas? Klidně se jich i přímo zeptej, co na tobě oceňují, možná tě odpovědi příjemně překvapí. Všechny ženy mají rády komplimenty, a třeba i když je neumějí přijímat (což je další prostor k zamyšlení), rády je vyslechnou. Tak proč si je nedopřát? Jsme dospělé, nemusíme čekat, až nás někdo opečuje tak, jak to potřebujeme, Pokud toužíme po pochvale, můžeme si ji dopřát samy: „To mi to ale dnes sluší!“ nebo „Ještě nikdy jsem nebyla tak klidná a láskyplná, když mé dítě propuklo v pláč – to se mi opravdu povedlo!“

Může se stát, že jsi k sobě samé i svému okolí kritičtější v závislosti na fázi svého cyklu. K období Čarodějky, premenstruačnímu období, patří větší citlivost na vnější podněty a zvýšené vnímání všeho, co považujeme za nedostatečné nebo nevyhovující. I tohle uvědomění ti může pomoci přijmout vnitřního kritika, ale nenechat se jím vést, nepředávat mu vládu.

I tak se mám ráda. Věta, která může v počátcích cesty za větším sebepřijetím zaznít z tvých úst klidně mnohokrát denně. Říkej si ji pokaždé, když se ti něco nepodaří, nebo nebude vše tak, jak sis to představovala. Místo kritiky se zahrň bezpodmínečnou láskou a připomeň si, že si lásku nemusíš zasloužit, že je tvou součástí a vždycky byla. Jsi v pořádku přesně taková, jaká jsi. Nemusíš se hodnotit ani trestat, nemusíš se sobě ani nikomu jinému zavděčit. Ano, nikdy nebudeme zcela bez chyby, dokonalé, tak proč se o to snažit? Když se nám podaří zaměřit pozornost na naše pozitivní stránky, bude se nám lépe dařit je rozvíjet a pracovat se svými dary – budeme si jich více vědomé.

A nádherné kouzlo těchto technik, díky kterým ztlumíme našeho vnitřního kritika, a rozsvítíme v sobě zářivé, hřejivé světlo sebelásky a sebepřijetí, je i to, že láska k nám samým se pak začne projevovat i v jiných oblastech našeho života, i tam, kde bychom to třeba ani nečekali. V zaměstnání, v rodinných vztazích, v partnerství a jinde. Bude se zrcadlit na každém kroku.

Zvu tě, abys už na nic nečekala, žádné lepší podmínky pro změnu ve tvém životě nebudou, ten pravý čas je teď. Zařaď techniky k probuzení větší sebelásky do svého každodenního života. Jak se ti to daří a co ti to přineslo můžeš sdílet ve facebookové skupině Kongres pro ženy.