Jak předcházet hádkám a krizím?

Jak předcházet hádkám a krizím je tématem většiny vztahů, a to nejen partnerských, ale i ve vztazích s dětmi, rodiči atd. Nalézt jednoznačnou a vždy fungující radu je vcelku obtížné. Zkusme se zamyslet nad tím, co hádkám a krizím předchází? Co tedy můžeme změnit dříve než nastanou?

1. U většiny párů dochází k hádkám, když jsou partneři vzájemně více odpojení – máme pro sebe málo času, nevěnujeme si příliš pozornosti a netrávíme společné chvíle, málo se dotýkáme, nemáme prostor pro intimitu. Tudíž rychleji vznikají hádky o drobnosti, nerozumíme si, protože na sebe nejsme naladění a přestáváme se vnímat.

2. Jeden nebo oba prožíváme náročné období, ať už v práci, s rodiči, kamarádkami, řešíme zdravotní obtíže apod. Jsme uzavření a mnohem rychleji naskakujeme na vlnu neporozumění a hádky. 

3. Jsme (nebo jeden z partnerů) přetížení nějakou konkrétní situací nebo nefungujeme vůbec – např. chybí peníze, trávíme mnoho času na stavbě domu, na zahradě, na poli, péčí o staré rodiče, nemocné dítě, rozjezdem podnikání apod.

4. Nemáme čas pro odpočinek a své koníčky, důležitou sebepéči. Dlouhodobě si nevěnuje pozornost každý sám sobě. Máme pak větší tendenci k přepracování, únavě a hádkám.

5. V dlouhodobých partnerstvích se stává, že k hádkám a krizím dochází v pravidelných periodách – po prázdninách, kdy se vrátíme z dovolené opět domů a naskočíme do zajetého stereotypu, nebo naopak po skončení školního roku, kdy jsou více doma děti, na Vánoce, kdy může být tlak, mít vše perfektní, před menstruací ženy apod. Tady často pomáhá pouhé uvědomění a vyslovení nahlas: “Miláčku, jsem nevrlá, je toho na mě moc, budu mít MS, nestíhám.” 

Celkově je dobré uvědomit si příčinu našich hádek. Jsou opravdu tak vážné, že je lepší vztah ukončit? Pokud ano, pak je na místě zamyslet se nad tím, zda to opravdu není jediné možné řešení. Partneři velmi často tento důležitý moment odsouvají a říkají si: “To ne, to nemůžu, máme malé děti, společný majetek, už jsme spolu dlouho, to (on/ona) se změní ad. Ale jak dlouho jsme ochotni čekat? Někdy je skutečně jedinou cestou k záchraně rodiny a spokojeného života, rozchod. 

„Často je ale možné vztah vědomou péčí a pozorností zachránit. Jak? Právě uvědoměním si příčiny neporozumění a otevřenou komunikací s pochopením.“

Hádáme se o malichernosti, protože jsme přetížení, zahlcení, máme pro sebe málo času? Pak se nevěnujme nesmyslným hádkám, ale změňme nedostatek, který vede k naší nespokojenosti, frustraci a vyhoření. Pak se zmírní i intenzita hádek.

Najděme si čas každý sám pro sebe, i s partnerem, věnujme si pozornost, dotek, společné chvíle, i když máme malé děti, stavíme dům, budujeme podnikání. I kdybychom si to měli poznamenat do kalendáře. Udělejme to a pozorujme, jaký vliv to na vztah má. O vztah je třeba pečovat, i v době největší krize v práci, s rodiči, s malými dětmi, zkrátka vždy. Neodkládat to na “až bude klidnější období“, ale neustále přikládat polínka na oheň lásky a vášně. I kdyby měla být úplně malinká, když budeme přikládat pravidelně, oheň bude stále hořet. A alespoň čas od času přiložme pořádně.