Emocionální zranění v dětství

Vždy, když se ponoříš hlouběji do sebe a začneš zkoumat, kým jsi, co je ti dáno, a jak s tím můžeš pracovat, zpravidla narazíš na emocionální zranění, která se ti stala v době, kterou si častokrát ani pořádně nepamatuješ. Mající tendenci zabolet pokaždé, kdy v životě přijdou podobné situace. Jakým způsobem se můžeš postavit k emocionálním zraněním tak, aby to pro tebe bylo prospěšné?

Když se dítě narodí je dokonale napojené na svůj zdroj energie, cítí, co potřebuje a dává to vždy najevo ve své plné autenticitě. A protože je nově narozený člověk plně závislý na svém okolí, tak právě na jeho okolí záleží, jaké situace dítě prožívá a jakou podporu od okolí v nich dostane.

Generace dnešních dospělých si s sebou nese často nelehké porodní příběhy plné strachu, smutku, oddělení od maminky, pocitu opuštění, nepřijetí a velikého stresu. Břímě přísné výchovy a přijímání sebe skrze hodnocení druhých, to vše a mnoho dalšího, se hluboko vepsalo do většiny z nás.

Dnes už víme, jak velice důležitý je kontakt miminka s rodiči a zejména s maminkou v období bezprostředně po porodu a jak důležitá je respektující láskyplná výchova. Máme dostatek informací o kontaktním rodičovství, bondingu, kojení, různých možnostech výchovy a přístupů k dětem tak, aby z nich vyrostly sebevědomé a vyrovnané osobnosti. Množství informací a snadný přístup k nim, to jsou podmínky nesrovnatelně jiné než v dobách před třiceti, čtyřiceti lety. A toto uvědomění je jedním z těch, které nám mohou pomoci v přijetí toho, co se nám v dětství nebo prenatálním vývoji stalo a co vnímáme jako negativní. Velice odlišná je dnes i míra zapojení mužů do péče o děti. Zkrátka, předáváme dnes našim dětem jiné vzory, vytváříme si s nimi vztahy v jiné kvalitě než naši rodiče. Každá generace si nese svůj vlastní balíček, unikátní dědictví svých předků plné zkušeností, znalostí, zvyklostí, ale i bolístek a šrámů. Je na nás, co předáme dál, jaké hodnoty a životní postoje v balíčku necháme, a jaké už předávat nechceme. Kousek po kousku se tak každým dalším pokolením posouvá společnost jako celek, jakož i jednotlivé rody. Je to fascinující vývoj.

V úvahách nad tím, co právě nám předali naši rodiče a prarodiče, je snadné sklouznout k obviňování, hodnocení, hledání viníka, pocitům křivdy a zahořklosti. Když jim to či ono máme za zlé a přetrváváme v tom, jsme v roli oběti. Je ale dobré si připomínat, že nic v našem životě se neděje náhodou, vše má svůj dobrý smysl a účel. Každý životní příběh je jedinečný se svými vzestupy i pády, radostnými dny i hlubokými smutky. Zkus se na život podívat, jako na dokonalý obraz – jsou v něm všechny barvy. A když si ho prohlédneš s odstupem, zjistíš, že ty tmavé skvrny nejsou tak velké, jako se zdály být zblízka, a navíc se nedá ani říct, že by černá nebo šedá byla nějak méně zajímavá než třeba žlutá. Všechny barvy v obraze mají své místo a nejsou ani dobré ani špatné, prostě tu jen jsou – patří sem, společně tvoří celek. A přesně tak můžeš nahlédnout i na různé události a období svého života – bez hodnocení, jen si je tak prohlédni, přijmi je jako součást celku. Nade vší pochybnost patří do tvého jedinečného příběhu. Přijetí, odpuštění. Všichni ve tvém okolí dělali vždy to nejlepší, co uměli a mohli.

Neustálé hodnocení a rozlišování věcí, lidí a událostí na dobré a špatné, v sobě máme hluboce zakořeněné. Zcela automaticky a několikrát za den najíždíme do kritiky sebe i svého okolí. To je něco, co nám dlouhodobě neprospívá a je dobré se krůček po krůčku učit nehodnotit, zaujímat častěji neutrální postoj. Platí to i ve vztahu k emocím. Místo toho, abychom vše filtrovali přes sebe, naopak můžeme situace, okolnosti a pocity od sebe odlepit, nevztahovat je na sebe. Tím se dostáváme více samy k sobě.

Pokud cítíme, že nám pomůže se více ponořit do toho, proč se nám konkrétní situace v životě staly, můžeme využít různých technik k rozklíčování možných příčin a následků, můžeme jít přitom opravdu hodně do hloubky a v mnoha případech to může být velmi léčivé a hojivé. Můžou nám pomoci například rodinné konstelace, metoda RUŠ, kineziologie…

Můžeme naše emocionální zranění také přepsat. Pojď si uvědomit, že máš tu moc, můžeš změnit svůj příběh a mít jej ve svých rukách. Buď tvůrkyní a vizualizuj si klíčové momenty svého života přesně tak, jak by sis přála, aby se odehrály. Můžeš je tímto způsobem znovu prožít, ale v radosti, štěstí a bez nepříjemných a bolestivých zkušeností. Představ si, jak ideálně by se jednotlivé situace, které potřebuješ vyřešit, mohly odehrát, představuj si každý detail, prociť celý výjev tak, abys v těle cítila emoce, které ti ta představa vyvolává. Tvá vnitřní realita může tímto způsobem výrazně změnit tu vnější. Podpůrné může být procházet si tuto cestu s průvodcem, který tě plně podpoří.

V našem životě hraje velkou roli skutečnost, že se rodíme jako bytosti s potřebou milovat a být milováni, a tak jsme pro získání lásky a pozornosti ochotni potlačit i samy sebe. Až v průběhu života, když jdeme hlouběji do zkoumání toho, kým jsme, docházíme ke zjištění, že lásku a přijetí nemusíme hledat nikde venku. Jsou od počátku v nás. Laskavou a dlouhodobou cestou k sebepřijetí to cítíme víc a víc.