Mýty o panenství

Jak málo toho často víme o svých intimních partiích? Jak málo toho víme o své yoni? Popravdě, odvážily jste se někdy vzít do rukou zrcátko a svou vulvu pořádně prozkoumat? Podívat se, jak to tam dole vlastně vypadá? Svou yoni, tak posvátné místo, často neznáme ani v dospělém věku. Tak si představte, jak ji asi mohou vnímat mladé dívky, které jsou ještě panny. Dívky, které se možná pod nátlakem mainstreamové společnosti za svoji intimitu stydí. Dívky, které možná uvěřily nejrůznějším mýtům o svém těle. A právě o dvou takových mýtech bude i dnešní článek. O mýtech, které kolují o panenské bláně a panenství jako takovém.

1. mýtus: žena při prvním pohlavním styku musí krvácet, pokud nekrvácí, pak je jasné, že už není panna
2. mýtus: yoni se po prvním sexu nenávratně promění, panenská blána je protržena a jde to na ní zkrátka poznat

U nás naštěstí už dávno není panenství dívky bráno jako znak její nevinnosti a neposkvrnění. A už vůbec není vyžadováno např. jako podmínka pro vstup do manželství. Avšak stále ještě na této planetě existuje obrovská spousta zemí a národů, které dodnes vyžadují např. zkoušku panenství před uzavřením sňatku. Zkoumá se při ní právě neporušenost panenské blány, případně může být za důkaz panenství dívky považována krev na prostěradle po svatební noci. Při takových zkouškách se vůbec nebere v potaz, že ani protržení panenské blány ani krvácení nemusí nutně při prvním milování fyziologicky proběhnout. Nechme teď stranou otázky společenské. Ale podívejme se tedy blíž na to, jak to s panenskou blánou je.

Zásadním faktem je, že panenská blána není ve skutečnosti vůbec žádnou blánou. V pravém slova smyslu se jedná o slizniční řasu. Panenská blána, nebo chcete-li hymen, zdaleka není žádnou nepropustnou membránou, která by dívku neprodyšně uzavírala. Samotné označení blána je tedy velmi nepřesné a zavádějící a ony kolující mýty jen přiživuje. Dívky se často bojí obrovské bolesti a krvácení. Úplně zbytečně. Bohužel jim nikdo nevysvětlil, jak jejich tělo funguje a ony tak musí spoléhat jen na fámy, které o panenské bláně kolují.

Je to obruba tkáně na vnějším otvoru vaginy. Hymen může být hustější jen s větší dírkou uprostřed, ale může být i tenký, jako by tam skoro nebyl, případně mít dírek více. Každá žena může vypadat úplně jinak a i dospívajícím věku se může zrcátkem sama prozkoumat a můžeme ji k tomu podporovat.

Často je panenská blána natolik elastická, že se při pohlavním styku vůbec neporuší. To však znamená, že dívka při prvním milování nekrvácí. Následky toho, kdy dívka zkouškou panenství “neprojde” nebo se při svatební noci opravdu neobjeví ono očekávaná krev, mohou být přitom v mnoha zemích fatální. V lepším případě dívka “pouze” přijde o svou čest, v horším případě ji může čekat až smrt. Jen těžko je pro nás představitelné, že některé dívky si pro tyto potřeby shánějí umělou krev nebo si dokonce nechávají panenskou blánu operativně uzavřít do “vhodného” tvaru, aby měly jistotu, že při svatební noci dojde k opravdovému protržení.

Opět odložme to, co nemůžeme ovlivnit z jiných kultur. Ale co můžeme udělat pro naše dcery je, že s nimi budeme o jejich těle mluvit. Že jim řekneme o tom, že první milování může být nádherné a že ne vždy dojde ke krvácení. Že je důležité, aby na ně partner nespěchal, aby měly dostatečný čas se vzrušit a celé milování si co nejvíce užít. Učme je o hranicích, umění si říkat, co se jim líbí a co ne. Ať jsou sebevědomé, znají svoji sebe-hodnotu a vědomé ve svém těle.

A nejen s dcerami, mluvme o tom i s našimi syny. Tyto mýty totiž neprospívají nikomu. Naše dcera sice nepřijde o život, když při prvním milování nezakrvácí, ale může čelit nařčení, že je lhářka. A to jí může způsobit bolest na celý život.

Nebojme se s našimi dětmi mluvit o intimních tématech a vzdělávejme se v této oblasti stále i my.