Příběh zrodu vystoupení Život je kabaret

Autorkou tohoto textu je Magda Křepelková – spisovatelka, průvodkyně, autorka sebepoznávacích programů. Magda pořádá živé akce, prožitkové semináře, vystoupení s hudebním doprovodem a stala se vypravěčkou živých příběhů. Vytváří množství materiálů pro vysvobození žen z pastí jejich nevědomí a inspiruje k tomu, abychom si uměly pomoct samy. Aktuálně připravuje intimní divadelní představení o výzvách života Život je kabaret, jehož premiéra se uskuteční 5. března 2026 v 19 hodin v Klubu Leitnerka v Brně.

---

Nikdy jsem si nemyslela, že budu hrát svůj příběh. Nic by mě asi nemohlo víc vyděsit. a přesto se to děje. 

Jak to vzniklo?

Mohla bych to uvést slovy: „A zase ta Lucie…“. Ano, Lucie Harnošová v tom rozhodně má prsty. Známe se dlouho. Milovala moje knihy, fandila mým ženským aktivitám a později mě vtáhla do online podnikání. Zvala mě k natáčení rozhovorů do svých kongresů a protože nás to spolu bavilo, získala jsem pozvání také na několik ročníků Alchymie ženy na živo, která po několik let každoročně probíhala v Brně.

Když mě pozvala poprvé a řekla mi téma akce, tak jsem to sice hned přijala a cítila se poctěná, ale zároveň jsem jí říkala: „Ale prosím tě, já nechci mluvit o sobě a nechci ani přednášet. Co tam mám jako dělat?“ Ale ona se jen usmála a řekla mi: „Dělej si, co chceš.“ Na to tohle je opravdu mimořádná.

Když jsem nad tím špekulovala, tak mi z toho vyšlo jediné: vytvořím na dané téma prostě příběh a nějak ho odvyprávím. Nechci na to být ale sama, chce to k sobě muzikantku. Tehdy jsem zrovna měla ve svém poli skvělé hudebnice, které se vracely k tvorbě – jednak po mateřské a jednak po záseku z konzervatoře. Byly vděčné za příležitost tvořit něco samy.

Tak jsem si vždy počkala na inspiraci a zrovna tak, jak píšu knihy, jsem vytvořila přibližný scénář. Každý rok jsem se snažila své vystoupení vylepšit a zbavit se zlozvyků, o kterých jsem věděla.

Na prknech ve svém živlu

Na pódiu jsem se vždy cítila jako naprosto ve svém. Ne, že bych nebyla nervózní, vždycky jsem byla vyklepaná. Ale zároveň jsem tam byla jako doma. Věděla jsem, že jsem schopná dělat na pódiu úplně cokoliv a je mi jedno, jak u toho vypadám. 

Vnímala jsem jako obrovský dar, že má Lucie ve mě takovou důvěru, a díky tomu mohu cokoliv. Ale hlavně, že si mohu hrát a zkoušet si nějaký nový model fungování v bezpečném poli podporujících žen.

Vždycky jsem si uvědomovala, že tohle není „normální” běžné publikum, ale přátelské publikum, které mi mnoho odpustí. A že mám fakt velké štěstí. Mohu si totiž něco takového zkoušet v tak nádherném prostoru, jako je brněnské Sono s šesti sty přátelsky naladěných, podporujících žen. Byla to pro mě líheň síly a talentu, který se díky těmto výzvám mohl klubat ven.

Na poslední vystoupení v roce 2023 jsem již chvíli měla hereckou mentorku, která do mě začala vtloukat zásady vystupování. Tehdy jsem už věděla, že na Alchymii vystupuji naposledy a budu jako poslední obměněna. Věděla jsem, že je už nejvyšší čas, že se už nemám spoléhat na to, až si budu moct takhle jednou za rok zablbnout. Mám si teď za tím jít sama.

Na vlastních hereckých nohou

Tahle změna mi naprosto dávala smysl, ale ještě jsem nevěděla, jak a s čím se sama dostat na to pódium.

Nasávala jsem Lucčino pole a vstoupila do Evoluce poslání. Protože být mezi ženami, které jsou všehoschopné, ve mně budilo velkou inspiraci.

A do toho jsem začala brát pravidelné herecké hodiny s Jitkou Osičkou – herečkou, zpěvačkou a mentorkou.

Nejdříve se zrodil nápad na Julii Magďákovou – krátké humorné skeče, kde jsem se učila herecký střih.

Přišlo mi jako skvělý nápad, že spojím tuto novou tvorbu s podnikáním a prosadím se v on-linu hravě. Jenže jsme velmi rychle zjistili, že videa pro pobavení nepřitahují zákaznice, které chtějí se sebou něco dělat. Takže toto prolnutí mých profesí se minulo účinkem. Získala jsem však díky tomu odvahu a učila se herecký střih.

Při poslední herecké hodině v roce 2024, těsně před Vánoci, mi Jitka dala cvičení – etudu z mého života. Pak ještě jednu a já najednou ucítila: „Panebože, vždyť tohle je ONO. Tohle je mé vystoupení.“ A v ten moment se udály dvě věci. Jednak mi začalo být špatně od žaludku. Jakože mám svůj příběh hrát? Děsivý! Ale zároveň jsem měla husinu až na p…, no prostě všude.

Věděla jsem, že jsme na to káply

V lednu 2025 jsme začaly pracovat na mém vystoupení. Někdy na konci jara nám bylo jasné, že je to velké sousto a že by to chtělo režiséra. Začala jsem se poptávat, zeptala jsem se kamaráda herce – a ejhle, jako zázrakem jsem získala úžasnou ženu, Hanu Kovaříkovou/Mikoláškovou, která byla ochotná do toho se mnou jít. Řekla mi svůj časový prostor, který na mě má: prosinec až březen 2026. Do té doby jsme měla za úkol maximálně připravit scénář.

V létě, když jsem byla s mamkou v lázních, jsem napsala první variantu scénáře a pak jsme ho při hodinách s Jitkou prověřovaly a čistily. Pilovaly jsme každé slovo.

Oslovila jsem jednoho muzikanta, chtěla jsem k sobě tentokrát muže. Vzal si k sobě ještě mladou hudebnici, ale po prvních pokusech jsem to s nimi rychle ukončila, neb jsme s režisérkou obě cítily, že to nesedí. Tady musí muzikant pracovat pro celek a ideálně chápat určité divadelní zákonitosti. Takže si úplně nemůže hrát to svoje – a zároveň může, když dokáže tvořit pro daný záměr. 

Naštěstí jsem už od své režisérky věděla, že můj kamarád herec Tom Sukup, který mi ji dohodil, je zároveň i hudebník. To prostě nevymyslíte! A také on se rozhodl do toho se mnou jít. Takže obratem jsem měla toho správného muže, který coby herec moc dobře ví, jak tady má hudba pracovat.

Když jsem udělala na Whatssappu naši skupinku pro tento projekt, všichni čtyři jsme ucítili, že ANO. Tohle je skvělá parta, která chce pracovat pro tento projekt! Od té chvíle již nejde jen o můj příběh, ale o společné dílko, do kterého každý z nás vkládá kus sebe.

Až na přelomu roku 2026 mi došlo, jak skvělou režisérku mám. Ty jo, fakt mám renomovanou režisérku, vždyť ona šéfovala Zlínskému divadlu! Já ji mám jen proto, že je na mateřské, bere si menší projekty a protože mě kamarád vychválil a asi ji zaujalo to téma, nebo co. Neuvěřitelný, prostě!

A pak začaly opravdové zkoušky a moje peklo

Nedokážu spočítat, kolikrát jsem brečela na zkouškách a po nich. Ale zároveň jsem tak živá! A to ještě zdaleka nejsem na konci. Měsíc před premiérou zkouším denně, většinou sama doma – podle instrukcí režisérky a herecké mentorky. V posledních týdnech ale také často jezdím do Brna a zkoušíme i tam. 

Tahle výzva mě mění, učí mě jít do všeho

Často mám úplně zblbý mozek, jak neumím vše naráz pojmout: pohyb, hlas, obsah, tělo, energii, záměr… Proto musím zkoušet a zkoušet, protože se to všechno musí ve mně prostě propojit. Je to masakr!

Učím se každý den texty, výrazy, výslovnost, prostě všechno. Hroutím se a zase vstávám. Miluji to, cítím se živá a uspokojená a pak si zase nadávám, co jsem si to na sebe ušila.

Vím, že jdu dobře

Jinak by to prostě nevzniklo. Takže věřím, že mám potenciál to zvládnout. Ale sakra, to nebudu vědět asi do poslední chvíle, jak zvládnu premiéru, a přesto už teď musím zvát lidi, protože tam nechci být sama. A moc si přeji, aby na tenhle můj zrod přišlo co nejpřátelštěji naladěné publikum.

Abyste přišly vy, ženy, které fandíte seberozvoji. Ale klidně s sebou vezměte i nějaké ty „normální“ kamarádky, které máte rády. Tohle je divadlo pro každého, i pro muže.

Odhaluji v něm 4 momenty svého života a provázím to vypravěčským standupem. Tomova hudba to všechno krásně usadí. 

Motto představení je: „Neumírej, dokud jsi na živu.“

Mám v úmyslu diváky pobavit, ale také zasáhnout a přivést k zamyšlení. Ale hlavně by je mé představení mělo podpořit k tomu, aby své životy nevzdávali a dokázali z nich vždycky něco dobrého vytěžit. Aby se nebrali tak vážně a hledali své možnosti. 

Jsem vděčná za to, že mohu.
Jsem vděčná Lucii, že díky ní jsem mohla tohle objevit.
Jsem vděčná svému týmu.
Jsem vděčná sobě, že jsem tak drzá a šílená a mám odvahu do toho jít.
Děkuji životu, že můžu.

Držte mi pěsti a přijďte!

---

Podpořte představení Život je kabaret. Váš příspěvek pomůže zajistit profesionální zázemí a umožní tak vytvořit představení, které bude nejen zábavné, ale i hluboce transformační.