Instantní karma

Autorkou tohoto textu je Marie Meera Kanarath, členka ročního programu Evoluce poslání. Marie je překladatelka a jógová terapeutka, autorka projektu Vedic Woman. Se svým manželem založili charitativní organizaci Arsha Yoga Gurukulam v jižní Indii. Provozují eko resort v horách s názvem Heritage Farms a pořádají také transformační pobyty a cesty po jižní Indii. O zkušenosti ze svého 15letého života v Indii se s ostatními dělí ve FB skupině s názvem Vedic Woman aneb indická moudrost do tvého obýváku.

Znáte to, nebo možná ještě ne… aneb Podle pravdivé události

To si tak jedu po dálnici v Indii a na dlouhé cestě do hor (125km = 5 hodin cesty) na mě vykoukne kavárna. A to ne ledajaká, nýbrž ta, která dělá i CAPUCCINO! Ne jako ty běžné, kde mám na výběr buď kávu nebo čaj, s cukrem, bez cukru nebo „sugar separate“. Takže můj cíl je jasný: jelikož rodina spí, nehrozí, že by protestovala. Prudce šlápnu na brzdu, přejedu do pruhu v protisměru, sjedu na postranní tzv. „service road“. Vypořádám se s několika auty a motorkami v protisměru a zatočím doprava k vytoužené kavárně. Konečně jsem tady! Mrknu vpravo, manžel slibně pospává. Zezadu se ozývá spokojené pochrupování dcery Gayatri. Mému záměru – nebo, jak brzy zjistím, spíše ulpívání – v cestě už nic nestojí.

Jdu ke kavárně a zalomcuji dveřmi. Cože? Je 9 hodin a mají zavřeno? Můj sen o lahodné kávě se pomalu začíná rozplývat.

Přes parkoviště zahlídnu benzínku. „Tak alespoň koupím směs do ostřikovačů, když už ne to kafe,“ myslím si. Prodavač s nevinným úsměvem zakýve hlavou ze strany na stranu tak, jak Indové odpovídají na jakékoli otázky. Avšak já z toho vyrozumím, že směs se u nich neprodává. No, dobrá. Jde se tedy zpět k autu.

Najednou koutkem oka zahlédnu pouliční stánek, kde inzerují prodej kávy. No pravda, cappuccino to asi nebude, ale v Indii platí pořekadlo: „Lepší něco, než nic dvojnásob“. Objednávám si tedy to kafe s výběrem bez cukru a lámanou malajálam se ptám, jestli ta ona kavárna zkrachovala. Kafe stojí 15 rs. Jelikož mi bylo sděleno, že kávarna má otevřeno, nedá mi to a jdu se tam ještě jednou podívat usrkávajíc instantní kávu za 15 rs.

V kavárně se svítí a k mému údivu mají i otevřené dveře. Bez váhání odkládám kelímek s instantním kafem na kavárenskou lavičku a jako lovec se vrhám do prostoru kavárny. Nikde nikdo. Volám a čekám, až se za pár minut vyplouží mladá dívenka někde ze dveří a ospale si mě prohlíží. „Takže máte otevřeno?“ chrlím ze sebe v mé verzi malajálam. „Ano, ale musím ještě tak 10 minut nahřát stroj.“ 10 minut v Indii může být taky půl hodina, říkám si. Ale když už jsem tady, dojdu si alespoň na záchod a mrknu na osazenstvo auta. K mému milému překvapení všichni nic netušíc ještě spí.

Zpět v kavárně, kde si objednávám malé capuccino s sebou. „210 rupií,“ ohlašuje mi dívenka z kavárny. „Nezdražili jste?“ ptám se. No nic, když už jsem tady… Nemám hotovost, a tak se nabízím s kartou. „Nemáte GP, tedy Google Pay?“ táže se mě dívenka. Nemám. A tak zapíná přistroj na karty, který se zdá být také nahřívací. Zasunu kartu – a nic. Cancel. Try again. Zasunu kartu napodruhé a nic. Dívenka se na mě obrací s prosbou, abych si šla vybrat hotovost z bankomatu u benzínky. Jelikož jsem takovýchto situací v Indii zažila již mraky a rozčilování nebo náprava by byly jenom ztrátou času a energie, vyrážím k bankomatu a modlím se, aby fungoval. Říkám si, že jak mám tu mantru na parkování, tak si taky musím zvolit mantru na bankomaty.

Přijdu k bankomatu. Uvnitř stojí starší pán a pokouší se vybrat hotovost. Naděje umírá poslední. Bankomat jeví známky života. Za 5 až 10 minut čekání se mi začíná celá situace zdát podezřelá. Avšak pán za chvíli s kamennou tváři vychází ven. No uvidíme. Napotřetí se třemi různými kartami se mi podaří vybrat vytouženou hotovost. Teď již mému záměru konečně nic nestojí v cestě.

Jdu znovu do kavárny, teď už značně vyřízená. Platím 210 rupií a do papírového kelímku dostávám capuccino. Rodina se mezitím vzbudila. Od zaparkování totiž uběhlo 45 minut. Už nemám sílu jim nic vyprávět, ale říkám si, že o tom budu muset někdy napsat.

Zároveň se mi vybavují verše z druhé kapitoly Bhagavadgíty, kde je popsána souslednost lidského utrpení. Nejdříve vznikne zájem, ze zájmu intenzivní chtění, z intenzivního chtění ulpívání, z ulpívání hněv, z hněvu ztráta schopnosti rozlišit správné a špatné rozhodnutí.

Et voilà, ten nejlepší příklad přímo před očima v papírovém kelímku. Místo instantní kávy instantní karma. Tak se učíme a život jde dál.

Dárek pro tebe – kruhová relaxace

Cítíš se uhoněná, rozpolcená a napjatá? Připravila jsem pro tebe dárek – kruhovou relaxaci, která ti pomůže vypnout a zklidnit se, i když už nic nepomáhá. Zdarma si ji můžeš stáhnout zde. Získáš 30 minutovou sestavu cviků na hloubkové uvolnění a obnovení toku životní energie.