Vidět sebe v MATEŘSTVÍ

Když se nám narodí miminko, pak více než kdykoli jindy přestáváme myslet na sebe a vnímat okolí a soustředíme se jen na své milované dítě. Často už v těhotenství. Je to celý náš svět, došly jsme naplnění. Alespoň jsme v tu chvíli o tom bytostně přesvědčeny. 

Jenže… ono to není tak jednoduché. Dříve nebo později dojdeme k tomu, že to prostě nestačí. Že mateřství je nádherné, dokonalé a plné lásky, ale i obtížné a že právě v tomto období potřebujeme čerpat sílu a energii, kterou pak věnujeme péči o miminko.

Že více než kdy jindy, potřebujeme pečovat o naše tělo a cítit se dobře. Po probdělých nocích, kdy se staráme o miminko, toho nekonečného kolotoče kolem domácnosti a času, který trávíme především samy, se cítí vyčerpaně většina žen. 

Po toužebném očekávání a naplnění, najednou přichází jakási mateřská kocovina, kdy nám najednou není dobře, jsme unavené, podrážděné, často křičíme, jsme nepříjemné, zahlcené. Zažíváme pocity odcizení, prázdnoty, naše tělo se proměnilo a necítíme se ve své kůži, hodně věcí je jinak…

Proto hledáme nejrůznější rady, co by nám pomohlo, aby miminko spalo celou noc, abychom stihly uklidit, vyspaly se, nepadaly nám vlasy, necítily bychom vztek apod. A přitom ten lék máme na dosah ruky, vlastně jej máme ve své ruce.

Tou zázračnou medicínou je právě SEBELÁSKA a péče o sebe a své potřeby. “Jenže já mám děti už 2 a nestíhám vůbec nic!” Ano, bezdětné ženě se asi čas pro sebe bude hledat snáze než mamince od 4 dětí, ale obě bez rozdílu máme tu medicínu ve své ruce, není nikde venku. Konkrétní okolnosti, ve kterých se nacházíme na její využití nemají ten nejpodstatnější vliv.

Ano, po každé kocovině přijde vystřízlivění. To je velmi důležitý okamžik, kdy je skvělé nepropadnout bezmoci, že to prostě nejde, ale začít si pomalu, pomaličku, hledat laskavost k sobě.

Nemusí to být nic extra nádherného, vyjímečného a neobvyklého. Především když máte malé miminko nebo více dětí. Opravdu stačí maličko, pravidelně, každý den… Třeba těch 5 vědomých minut v koupelně, kdy se u zrcadla pohladím, pochválím a pokud se sama sobě třeba nelíbím, tak si dám oblíbenou rtěnku nebo trochu stínu na oči, usměju se na sebe, popřeju si krásný den. Zhluboka se nadechnu a vydechnu, při chystání snídaně si pustím svou oblíbenou hudbu, zazpívám si, výsknu si,… cokoli tě napadne. Navoním se svým oblíbeným parfémem nebo olejíčkem. Prostě jakoukoli drobnost, laskavost k sobě. Ono je taková drobnost totiž nesmírně důležitá a hodnotná.

A není výmluva… pár minut v koupelně nebo u vaření máš určitě, jen jí věnovat právě tu vědomou pozornost.

Nikdy nejsi jen máma, vždy jsi i žena, která potřebuje vyživit nejdříve sebe, aby mohla vyživovat ostatní. Uvidět sebe, kým jsem a co potřebuji, abych se cítila dobře. Vidět sebe ještě dříve než se začnu dívat na ostatní, i v období, kdy mám malé miminko. Je důležité vidět sebe – kdo jsem, kam směřuji, co potřebuji – právě i v mateřství, kdy určitá část nás je zaměřená na děti. 

Mít se na prvním místě není sobectví, ale láska, obrovská láska, která formuje i naše děti a předává jim nový vzorec. Vážit si sám sebe, mít se rád. Díky tomu bude i náš den, i náš svět spokojenější a radostnější. A všechny činnosti nám půjdou lehčeji a třeba nám i začnou dělat radost. Naučme se všímat si těch malých drobností, které dělají svět krásnější. 

Začni teď hned… už to že sis našla čas a přečetla si tento článek je vlastně sebeláska, udělat něco pro sebe, vnímat, co mě baví, co chci a potřebuji. Prostor pro sebelásku je opravdu všude kolem nás, stačí se jen podívat, zavnímat, naladit se, podívat se tím směrem.

Podívat se směrem k sobě.

Přijmi pozvání na Kongres plný sebelásky a načerpej inspiraci do svého života. Kongres je zcela ZDARMA a ONLINE, 14.-18. 9. 2022