Jak nám naše „ne-dost-dobráctví“ brání jít kupředu (a v umění obzvlášť)

Článek pro vás připravila Eva Mintstream, účastnice ročního zážitkového členství Evoluce poslání. Eva je designérka, lektorka a máma 3 dětí, která svou tvorbou přináší do světa jemnost, klid a pocit domova. V projektu Mintstream Studio navrhuje autorské vzory inspirované přírodou a učí ženy tvořit vlastní designy – ručně i pomocí umělé inteligence. Pomáhá ženám znovuobjevit jejich kreativní sílu a tvořit z radosti. Ať už skrze látky, tapety nebo digitální ilustrace, Eviny vzory hladí duši a ukazují, že krása má v každodennosti své pevné místo.

Tvoříš, máš krásný cíl a chtěla by ses posunout dál, jenže tě něco vždycky zastaví a řekne ti: „Ne ne, ještě není ten pravý čas. Ještě se naučíš toto a vypiluješ támhleto, koupíš si lepší štětce či tablet…“ Prostě tvá práce ještě NENÍ DOST DOBRÁ. A to „něco“ možná malilinko vypadá – jako ty sama.

Proč sabotujme náš vlastní vzlet, když přece tak moc chceme vystřelit vzhůru?
Když jsem začínala s designem, bylo pro mě nepředstavitelné vyjít mezi lidi a ukázat, co tvořím. Styděla jsem se za svou nedokonalou tvorbu a za své bláhové sny. Bála jsem se, že mě někdo bude hodnotit či porovnávat.

Vždyť já jsem vlastně nikdy nemalovala, nikdy jsem nebyla super talent, který je obdivován, kudy chodí a teď… Chtěla bych se designem živit. „Nezbláznila se náhodou ta holka?“ budou si říkat všichni okolo.

Jenže pak mi došlo, že takto žít nechci. Proč by mi mělo záležet na názorech jiných – a často lidí, kterým o nás ve skutečnosti vůbec nejde? Nechat se omezovat jejich strachy a názory, proč?

Podívejme se na 3 důvody, proč se bojíme sdílet:

1) Strach, že má práce není dost

Jeden z nejčastějších důvodů – a já ho naprosto chápu. Sama jsem jako „imposter“ a perfekcionista v jednom, musela tento strach překonat. A řeknu ti, je dost možné, že tento pocit nezmizí nikdy.

Dobře, jsou dvě možnosti:

a) Skutečně za nic nestojíš

Sama cítíš, že tato varianta je prostě mimo. Potkala jsem stovky designérů začátečníků a KAŽDÝ měl svou hodnotu.

Možná budeš muset najít svůj užší niche a možná budeš muset ještě trochu potrénovat, ale pokud je tvorba to, o co stojíš, máš na to.

Říká se, že pokud si to dokážeš představit, je to tu pro tebe nachystáno. A ano, možná to od tebe bude vyžadovat ještě kus práce, ale nevěřím, že na to nemáš.

b) Druhou možností je, že víš, že za něco stojíš

Dokonce už i něco umíš, ale ještě to chce trošičku dotáhnout. Prostě perfekcionista jak vyšitý. Tímto způsobem si ale pouze oddaluješ své sny donekonečna. Nikdy nebudeš mít pocit, že tvá práce už je dost dobrá, protože vždycky a všechno může být lepší.

Vykašli se na dokonalost, protože „Good is gold“! Kdo čeká na dokonalost, se také nemusí dočkat. 

Když jsem poprvé sdílela svůj vzor, rozhodně jsem na něj nebyla pyšná, chtěla jsem ale vykročit vpřed. Schválně, scrolluj až dolů na mém Instagramu a zjistíš, že nyní tvořím úplně jinak než na začátku. 

Na nic nečekej a prostě skoč! Co se může stát? Maximálně dostaneš negativní zpětnou vazbu, která tě nasměruje dál, a nebo dostaneš pozitivní, což tě neuvěřitelně nakopne. Rozhodně nemáš, co ztratit!

2) Strach, že mě budou ostatní soudit, že ztratím přátele

Říkám si, jsou to skuteční přátelé, pokud tě budou soudit? Když jsem já sama veřejně přiznala, že měním kariéru, a že si rozhodně půjdu za svými sny, stala se jedna věc: Přišla mi stovka podporujících komentářů a dokonce jsem zjistila, že jsem ovlivnila další ženy, aby něco změnily.

Wau, prostě pecka! To, že někdo díky mně zlepší něco ve svém životě, je pro mě naprosto cenné. A já přitom očekávala souzení. Možná, že mě vnitřně někdo soudil. Ale to bude nejspíš víc o něm samém než o mně, což?

A jak jsem se tedy překonala a navzdory strachu nakonec sdílela?

Uvědomila jsem si, kdo jsem. Říká se: stoupla jsem si do své síly. Mně to zní trošku ohraně, ale je to fakt, možná bych spíš řekla: postavila jsem se sama za sebe. Uznala jsem, že mám na světě své místo, že mám právo dělat, co mě naplňuje. Protože svět potřebuje lidi, kteří milují to, co dělají.

A ve chvíli, kdy jsem věděla, kdo jsem a co chci, tak proč bych tím nebyla – kvůli ostatním? A čistě prakticky. Pokud máš ve svých přátelích někoho, kvůli komu se bojíš sdílet svou práci, prostě si je smaž.

3) Porovnáváš se s ostatními

Porovnávání s ostatními náš může úplně zničit.

Měla jsem zkušenost s tím, že jsem obdivovala jednu ženu za její krásnou tvorbu a přemýšlela, kde bere čas a proč není slavná. Později jsem zjistila, že má vážnou nemoc a tvoří jen pro radost, protože neví, kolik času jí zbývá. Neporovnávejme se tedy s ostatními, nevíme ve skutečnosti vůbec nic o jejich životě. Pojďme se soustředit jen na ten náš. To je to jediné, na čem záleží.

Ráda si připomínám, že nežiji tento život nanečisto, že nebude žádné podruhé. A pokud chci žít podle svých představ, nikdo jiný to za mě neudělá. Musím to zvládnout já sama. Proč by měly mé sny zajímat někoho jiného? Jsme tvůrkyně: nejenom designů, ale i svých životů. A tak je na nás, jaký prostor si v na tomto světě vytvoříme.

Chceš jít se mnou dál? Podívej se, co učím zde. A propojme se na Instagramu. Těším se na tebe!