Sebeláska – měkkost

Měkkost v těle, mysli, mluvě, v srdci, v duši, v celém životě. Každá máme nějaké své téma proměny, rozvoje, transformace. Ale některá témata jsou společná všem, celé společnosti, nebo všem ženám. Žena je měkkost, jemnost, ladnost, křehkost, šťavnatost, divokost. Ovšem když se porozhlédneme kolem sebe, velmi často můžeme vidět tvrdost, přísnost, tuhost, odpojení. 

Všímáme si jich u ostatních samozřejmě především proto, že je to také naše téma.  Některé ženy tato témata ani nevnímají, ovšem mnohé ano. Ty také? Chceš je odložit, ale stále se ti ukazují, vyplouvají na povrch? Máš pocit, že se ti to už daří a najednou je tady ta tvrdost zase? Jakoby říkala, ještě víc se musíš uvolnit, ještě to nestačí, ještě …

Vždy, kdy už si myslíš, že je to lepší, respektive měkčí, ukáže se, že je před tebou stále ještě dlouhá cesta, možná nekonečná? Tvrdost nás prostoupila hluboce a není snadné ji odložit a uvolnit se do měkkosti a plynutí, do ženství. Neboj se, je to téma nás všech. Neseme si ho po generace a nyní docházíme do bodu, kdy je už potřeba tvrdost opustit, nechat ji být.

My jsme ji pro sebe přijali ne za trest, ale vlastně jako osobní pomoc. Pomoc, aby nás tak nebolelo srdce, abychom vydržely, přežily. Vytvořily jsme si masku, abychom nebyly neustále terčem nejrůznějších ataků ze strany mužů, abychom se jim přiblížili, možná vyrovnali, abychom byly brány vážně. Nasadily jsme si masku dokonalosti. Žena, která vše zvládne. Obstarat rodinu, porodit a starat se o děti, mít dokonalou domácnost, úžasné chytré děti s množstvím koníčků, skvělou, výborně placenou práci, úžasný podporující vztah, vše zalité sluncem. Ano, ale lze toto vůbec zvládnout sama. A je to pro šťastný život nezbytné? Co vlastně chci já?

Není i určitá nedokonalost úžasná? Nejsme na sebe opravdu moc přísné? Neschovaly jsme se za tu masku tvrdosti? Možná jsme se schovaly tak dokonale, že už si to ani neuvědomujeme. Že už ani nehledáme. Protože ano, ono to funguje. Fungovalo to mámě, babičce, všem ženám okolo. Tak jsme to také přijaly a zapomněly. 

Ale co kdybychom dnes společně tuto masku odložily. Může se to zdát zprvu nebezpečné, nepohodlné, už jsme si na ni tolik zvykly. Přesto … žena je přece měkkost, jemnost, křehkost, ladnost, láska. Pojďme tyto kvality v sobě znovu objevit a probudit.

Zkusme se někdy podívat na malá děvčátka, která ještě tu tvrdost nepřijala. Jak jsou laskavé, veselé, láskyplné, spojené se svým tělem, jak stále tančí, zpívají si, točí se, poskakují, mají radost, štěbetají. Co kdybychom se od nich něco naučily? 

Tanec je nejkratší cesta k duši a srdci ženy. Tanec tě povede, je to skvělý pomocník. Změkčit každý pohyb, aby byl plynulý, měkký a vědomý. Pomalu, jemně, po krůčcích, ale s odhodláním. Postupně zase zapni své tělo, připoj do zásuvky měkkosti. Uvidíš, jak velmi léčivé to je a jak to proměňuje celý život.

Hluboce, opravdově, autenticky. Je to opravdová nádhera. 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.