Copak to máš na talíři?

Možná se ti to zdá jako banální téma, které se sebeláskou zase tak nesouvisí, ale věř mi, souvisí. Je důležité, čím naše tělo vyživujeme, jak se o něj staráme, co do něj vkládáme. Jak o něj pečujeme po všech stránkách.

Samozřejmě, že každému chutná něco jiného, má jiné zvyklosti. Je však skvělé a tělu velmi prospěšné, když je naše jídlo zdravé, vyvážené, plnohodnotné, v dobré kvalitě. Ale ještě mnohem důležitější je, jak vlastně jíme, kolik času jídlu věnujeme, jakou pozornost mu dáváme, zda jej připravujeme s láskou a především, jestli jej přijímáme v radosti. Ne v křeči, že musíme, hlavně rychle, vždyť už je poledne a čas oběda. Rychle šup něco do pusy a běžíme dále. 

Najdeš si pro jídlo čas? Je to hezká chvilka pro tebe i tvé milované tělo, které tě celé dny nosí? Umíš si jídlo opravdu vychutnat? Vnímáš, co vlastně jíš a piješ? Jak nádherně jídlo voní, jaké chutě ti přináší, jak je barevné, lákavé? Jak lahodné a osvěžující je tvé pití? Dokážeš si v klidu dopřát tuto hojnost? Protože ano, ne všude mají lidé dostatek.

Já si často k jídlu sedám s pocitem obrovské vděčnosti, že mohu, že mám. A i když nejím nějak dlouho, jím pomalu, pečlivě si vybírám a věnuji pozornost soustu, které vkládám do úst. Prohlédnu si ho, přivoním a ochutnám. S pozorností vychutnané jídlo nás zasytí mnohem více a hodnotněji. A pak je tu navíc ještě ta radost, z vědomé péče o své tělo a z krásně stráveného času, který může být i odpočinkem.

Jídlo a pití připravené s láskou a péčí přináší našemu tělu dokonalou výživu. A jeho konzumace je pak úplně jiným prožitkem, než třeba zhltnutá polévka v jídelně. Umět si hezky dopřát. A možná si občas i trochu zahřešit. Jídlo by mělo být především radostí, laskavostí projevenou sobě, v uvolnění a s chutí. Ale samozřejmě i obyčejné jídlo se dá vychutnat a užít. 

Mě to také občas přepadne, obzvlášť na dovolené v nějaké exotické zemi, kde je tolik lákadel. Že už je pozdě, že si už nedám, že bych neměla. Pak se ale zastavím a vnímám ten pocit. Někdy jsem s ním v souladu, a prostě si nedám. A je to v pořádku. Jindy zase vnímám, jak se mi sbíhají sliny, jídlo je tak lákavé, že si ho dám a užiju si to. A je to také v pořádku. Ono i to přemáhání, neměla bych apod. nám příliš radosti nepřináší. Je to cesta. Cesta laskavosti k sobě.

Pokud to ještě neděláš, zkus začít času, který věnuješ jídlu, dávat pozornost. I takové běžné drobnosti, jako čtení zpráv na mobilu během jídla, telefonování, nebo rozhovor s lidmi okolo více či méně odvádí naší vědomou pozornost.  Často se pak stává, že nejen ani nevíme, co jsme vlastně jedly, ale navíc se ani necítíme být nasycené. I když jsme právě dojedly oběd. 

Ono všechno se vším souvisí. Co jíš a jak si vaříš, vyjadřuje, jaký vztah k sobě máš. Vaříš si nebo ne? A když vaříš pro druhé, vaříš s radostí a péčí? Nebo protože musíš? Často se to stává nezadaným, že se odbývají, protože nemají pro koho vařit. Je ale úžasné si uvařit jen pro sebe. Alespoň občas. Dopřát si, co opravdu miluji, co jsem třeba už dlouho neměla a užít si ten čas, jako péči o sebe. Pustit si svou oblíbenou hudbu, zazpívat si a jídlo tvořit jako umělecké dílo, pro radost. I vaření může být nádherným procesem sebelásky. Vaření krásně uzemňuje a může nás nabíjet novou energií a inspirací.

Další malý krůček k sebelásce, který přináší do života více radosti, vděčnosti, energie a pozornosti k sobě a svému úžasnému tělu.

Tak copak si dnes dáš dobrého?

Jak se sebeláskou souvisí nejen jídlo, ale mnohem víc oblastí našeho života, se dozvíš na Kongresu plném sebelásky, který je v plném proudu.