3 sebeláskové principy pro tvůj vztah

Jsme sociální tvorové a v životě tvoříme mnoho vazeb – rodinných, pracovních, přátelských, partnerských. Právě proto je cesta sebelásky málokdy pouze o nás samotných. Byť se nám na naší cestě může dařit velmi dobře, v interakci s druhými pak můžeme opět narážet. A to je v pořádku. Jenom se nám otevírají další vrstvy a úrovně, na kterých můžeme pracovat a svou sebelásku ještě více podporovat. Zvu tě nyní k přečtení a nacítění 3 tipů v oblasti sebelásky a partnerství.

NEČEKEJ NA DRUHÉHO

Jedno z hlavních uvědomění, kterého můžeme na cestě sebelásky dojít je to, že štěstí, lásku a péči nemůžeme vyžadovat od ostatních. Samozřejmě, že jsou součástí našich vztahů a rodinných vazeb, ale ty by rozhodně neměly být primárními zdroji – ten zdroj totiž nosíme především v sobě.

Nečekej tedy od druhých, že budou naplňovat tvé touhy, že budou uspokojovat tvé potřeby a zařizovat ti štěstí. Vezmi odpovědnost do svých rukou a pečuj o své vnitřní zdroje sama. Pokud budeš mít svou vnitřní nádrž plnou, budeš poté schopna živit nejen sebe sama, ale také své blízké. A také začne fungovat princip obráceně – když to najednou není nutné, my to nevyžadujeme, neprahneme po tom, ale naopak jsme naplněné, začne nám samo krásně plynout i z okolí. Zajímavý paradox, že? Každopádně je mnohokrát ověřeno, že to takto je. Dokud chceme zaplnit díru, hledáme venku, jsme zoufalé … nepřichází nic. Musíme začít z našeho nitra a venku se to dřív či později, až na tom nebudeme lpět, projeví také.

MĚJ OTEVŘENÉ SRDCE

Naší přirozenou tendencí je se při stresových, emočně vypjatých a náročných vztahových situacích stáhnout a srdce zavřít. Jde o velmi přirozenou kontrakci, kterou se však můžeme naučit ovládat. Kdykoliv zavnímáme, že se začínáme /např. u hádky/ zavírat, začneme zhluboka dýchat a jdeme znovu do otevření. I když se to zdá děsivé, i když to možná bolí. Ta bolest je jen výplod našeho ega, které se bojí být odhaleno.

Možná si toto zavření, obzvláště ze začátku, budeme uvědomovat až posléze. I to je důležitým krokem. Hned při nejbližším nádechu se tedy mohu znovu vědomě otevřít. Ať už přímo v dané situaci nebo zpětně.

V partnerských vztazích je toto nádhernou technikou, díky které se učíme neupínat pouze na ty hezké prožitky či představu o lásce a ideálním vztahu. Necháváme sebou emoce volně proudit a zvětšujeme tak i kapacitu našeho srdce prožívat lásku ve všech jejích podobách. Toto velmi trénujeme v našich kurzech Alchymie ženy. Není to praxe, kterou si teď řeknu, že budu dělat a je vše vyřešeno. Je to delší cesta, ale každý krok vědomého otevření se nás obrovsky posouvá. Možná ti to zní i teď nepředstavitelně – otevřít srdce, cože? Ale dá se to naučit a rozhodně je to z jeden hlavních principů, na kterých můžeme zdravé a vědomé vztahy stavět.

NEPOVYŠUJ SE

Vydaly jsme se na cestu sebelásky, objevily mnohé techniky, posouváme se a cítíme se lépe a lépe. Přirozeně to tedy chceme také pro naše blízké, obzvláště pro naše partnery. A tak je zveme ke sledování inspirativních videí, kupujeme jim zajímavé knihy, vyhledáváme workshopy, kterých bychom se společně mohli účastnit. To, co ale funguje nám, nemusí vůbec fungovat ostatním.

Naší přirozenou snahou je vtáhnout naše partnery na naší cestu sebelásky a seberozvoje. Vědomě či podvědomě je tlačíme do praxe, protože chceme, aby se rozvíjeli s námi. Tohle je ale naše cesta, ne jejich a to si musíme uvědomit.

Nejlepším možným řešením je to, že pouze a jen jsme. Rozvíjíme se vlastním tempem a druhé k ničemu nepřemlouváme. Svou cestou je můžeme inspirovat. Nátlak působí opačným dojmem. Dotyčný by totiž mohl mít pocit, že se nad něj povyšujeme anebo automaticky jde do obranného postoje. Ve zdravých vztazích bychom se neměli ani povyšovat, ani ponižovat. Můžeme svobodně, s otevřeným srdcem kráčet vedle sebe a vzájemně se inspirovat. Každý máme svou vlastní cestu a svůj vlastní příběh. Respektujme to.