Generace žen Děvčátka, na slovíčko

Příchod první menstruace je v životě mladé ženy významný okamžik. V dnešní době je už poměrně známé, že první menstruace se oslavuje podobně, jako narozeniny. Ale mnohé dospělé ženy žádnou oslavu neměly a právě naopak, většina z nich má na tento den hořké vzpomínky. 

Jednou ročně pořádám víkendovou akci oslavy první menstruace nebo-li menarché zpětně. Součástí celého vstupu do ženství, kterým během víkendu procházíme, je i večerní sdílení, kde v kruhu a v bezpečném prostoru na tento den vzpomínáme. Obvykle tak jedna žena z třiceti sdílí vzpomínky hezké. U příběhů dalších žen se smějeme a také pláčeme. 

Často je zmiňovaná útlá knížečka Děvčátka, na slovíčko. Knížka z roku 1970. Měla jsi ji taky? Pro jednu generaci žen to byl jediný dostupný zdroj informací o proměnách ženského těla a menstruaci. Knížku, kterou si tajně četly na záchodech, aby alespoň trochu pochopily, co se s nimi děje. A pak se chichotaly před kluky, že ví nové tajemství. Intimita, sexualita, menstruace, to vše bylo dříve velkým tabu. Informace a zkušenosti dívky zjišťovaly o kamarádek, co se kde šuškalo a vlastní zkušeností. Pro naše maminky byly tato témata ještě větším tabu a tak ani nevěděly, jak by měly informace předávat. 

Jaká byla tvoje první mestruace? Byl to krásný zážitek, který jsi oslavila? Nebo okamžik, na který bys nejraději zapomněla. Anebo si ho opravdu nepamatuješ? 

Možná ses dozvěděla, že některá z dívek už „to má“. Ale vlastně jsi ani nevěděla, co to je a co s tím dělá. Možná ses jednoho dne vyděsila, když jsi spatřila flek na kalhotkách. Když ses svěřila mámě, možná tě taky jen zatáhla do koupelny, dala ti do ruky balík tlustých vložek /pokud jsi z těch mladších, tak už alespoň měly lepící část pro upevnění na kalhotky/ a s povzdechnutím „tak už to taky máš,“ ti dala prášek na bolest a více se o tom s tebou nebavila. Dokážeš si představit, jak moc je nepříjemné odlepovat si vložku z chloupků, když se nalepí obráceně? Na kruzích tento zážitek s velkým smíchem sdílelo už více žen. V tu chvíli jim ale asi do smíchu nebylo. Stejně tak se opakuje vzpomínka na ten děsivý okamžik, kdy je potřeba se tajně plížit přes celou kuchyň vyhodit vložku. Přece TO nesmí vidět táta ani brácha. Možná jsi taky zažila ty trapné okamžiky na školních záchodcích a propadala se hanbou, když vložka při sundávání šustila. A ještě horší bylo, že odpadkový koš byl až venku u dveří. 

Většina z nás patří ke generaci, kterou menstruace obtěžovala, bolela a rozhodně jsme ji nebraly jako dar. Byly to krámy, mensky nebo jen bezejmenné „TO“. Měsíc, co měsíc ta samá hrůza. Styděly jsme se za svá těla. Za krev na riflích. Za větší boky.

A možná to tak máme doteď… Že se stydíme za své ženské křivky, menstruaci, náhlý pláč, únavu, naši nevypočitatelnost. 

První menstruace jde ale oslavit i zpětně a to v jakékoliv životní fázi, dokonce i když už žena nemenstruuje. Uzdravíme tím v sobě mnohá bolavá místa. 

Je na čase si uvědomit dary, které nám menstruace přináší. Projevit úctu ke svému tělu a zažít ženské vzájemné sdílení, o pochopení a úlevný pocit bezpečí. 

A pokud jsi mámou, raduj se, že s našimi dětmi už nemusíme mít taková tabu témata. Máme spoustu možností, jak dcery na první menstruaci připravit a jak o tom krásně předat informace i synům. Mohou mít teď to, co jsme my a naše maminky nemohly. Otevřenou komunikaci ve vztahu, důvěru ve své tělo, respekt k sobě samým i navzájem. Tipy k první menstruaci najdeš také v Deníku mámy a dcery.