Jakto, že jsem zase zapomněla… na sebe?!

Taky ti podzim utekl mezi prsty jako mně? Říkáš si, jak je možné, že je tma už ve čtyři odpoledne, ráno máš zmrzlé okýnka u auta a hlavně – zase ta Lucie?! To už jsou jako zase za chvíli Vánoce? Koledy, dárky, úklid, cukroví, silvestr a pak ten kolotoč zas a znova od začátku?

Běžíš hned z práce pro děti do školky, pak na nákup, uvařit, vyprat, pomoct rodičům s instalací vánočního osvětlení, ještě před těmi největšími mrazy umýt okna a padáš večer do postele strhaná a tak nějak – neuspokojená? Jak to, když jsi toho přes den stihla tolik?

Nehledě na to, jak to vypadá navenek, pocit naplnění a spokojenosti se tvoří uvnitř. Tam, kde je pro pozitivní pocit potřeba alespoň jeden jediný čin pro tu nejdůležitější osobu na světě – pro tebe samotnou.

Jak to vím? No, posdílím ti dvě z mých nedávných konverzací…

„… tak mi taky nech nějakou zprávičku, zatím pa. A jinak jsem viděla, čím vším se teď zabýváš a jsi moc šikulka. Jen tak dál!“

„… a koukala jsem kolik tu máš rozjetých projektů… jedno krásnější, než druhé. Jsi šikovná.“

Cože? Vždyť já poslední dny nic nedělám! Rozhodně ne tak, jak jsem zvyklá… ten podzim, no, teď už vlastně zima, mi dávají zabrat. Vždyť mám jen jednu jógovou lekci týdně, pondělky dámské jízdy v sauně, pak rituálky občas v týdnu, masíruju tak dva-pět lidí za týden, v pátky tlumočím meditace a to, že občas něco napíšu Luci na blog je taky zábava spíše než práce! Tak proč mám pocit, že pořád nic nedělám?!

Všechny činnosti, kterými se živím, naprosto miluju. Sauna zahřívá nejen moje tělo, ale také moji duši. Jógové, meditační a dechové lekce? Krásně mi na nich proudí napojení a intuice – miluju je. Masáže? Meditace na entou! Miluju ty voňavé olejíčky, relaxační hudbu, svit svíček, měkké polštářky, čajíčky a pozitivní zpětné vazby od spokojených klientů. Ťukání do klávesnice, sdílení, překládání, hledání nové inspirace? Zas a znovu palec nahoru. Tak proč? Proč se pořád cítím tak… nenaplněná?

A pak to přijde. Ten online kruh z klubu alchymie ženy na téma „pečující žena“, kde sama sebe slyším říkat „Jak to, že jsem na to zase zapomněla? Jak to, že jsem zase zapomněla… na sebe?! Vždyť přece vím, co mě sytí, co mi dělá dobře, co mi dobíjí baterky…. Ani nevím, kdy jsem naposledy byla v masérně – jako klient! Kdy jsem se naposledy potila v sauně – bez mávání ručníkem…. kdy jsem se naposledy nechala vést na jógové podložce…“

No jo, jenže dříve to ve mě nevzbuzovalo až takovou beznaděj a prázdnotu.

A tak jsem to začala pořádně zkoumat. Nejen u sebe, ale i u ostatních. Nebyla jsem totiž sama. Kamarádka, která snad nikdy nemarodí, byla náhle v posteli. Bez síly a energie do čehokoliv. Dobrý kamarád mi téměř zrušil schůzku skrz bloknutá záda. Že by mu chtěly snad něco říct? Ženy v alchymii sdílely všemožná i velmi těžce uvěřitelná trápení. To je snad něco ve vzduchu ne?!

Že by ten úplněk? Nebo snad blížící se zimní slunovrat? A pak se ke mě dostane tenhle velmi zajímavý příspěvek… autor tam píše o energii konce roku. O tom, jak je potřeba tohle „dno roku“ vyčistit předtím, než do té nádoby nalijeme něco nového. Že může jít o jakési finální vyprázdnění a s tím spojené setkání se všemi těmi usazeninami, které na dně sedí. To, co se doteď chtělo skrývat, prostě musí být odhaleno. Nebo možná lépe řečeno, tomu, co jsme doteď nechtěli vidět, prostě budeme muset čelit. Už se prostě nemůžeme vymlouvat a zavírat před tím oči.

A tak se mě i lidem v mém blízkém okolí znovu ukazuje, že na sebe prostě už nemůžeme zapomínat. Že většina z nás staví sebe až na to nejposlednější místo, většinu času naprosto nevědomě. Že na našem dně máme všichni podobný nános nedostatečné sebe-péče. Že pokud nebudeme mít pohár spokojenosti naplněný my, nemůžeme prostě a jednoduše uspokojovat ani nikoho jiného. A čím jiným ten pohár naplnit, než péči o sebe!

Byť mě péče o druhé velmi baví, nesmím přitom zapomínat na sebe. Je rozhodnuto. Dnešní příspěvek na mém facebooku bude nést slova „Dnes jsem to já, kdo moc potřebuje masáž. Víš o někom kvalitním v Olmiku? Piš prosím 🙂„

Rezonují s tebou má slova? Cítíš se strhaná, nenaplněná, neopečovaná a přitom kmitáš od rána do večera? Možná je potřeba se upřímně podívat na podíl činností, které děláš pro ostatní a těch, které děláš pro sebe. Projdi si to v hlavě, napiš si seznam, pobav se o tom s kamarádkou. Uvědom si ale, že pokud nebudeš spokojená ty sama, neučiníš spokojeným ani nikoho ze svého okolí.

A tak děkuji úplňku i slunovratu, že mi tenhle „hnus“ na dně mé nádoby ukázali. Ale hlavně! Děkuji dalším ženám z Alchymie Ženy, bez kterých by mi tohle uvědomění možná trvalo ještě pár měsíců…