Zdeni, ty jsi měla rok 2017 velké změny v životě, vydala ses do neznáma a začala plně tvořit. Jaký byl pro tebe tento přechod? Co tě na cestě podpořilo a co naopak bylo náročné?
Nooo, tak to byla hodně zajímavá cesta a stále je. Cítím, že by bylo fajn to celé sepsat, protože je to hodně zajímavý příběh a myslím, že by mohl velmi podpořit i ostatní, kteří se třeba po různých životních zkušenostech bojí plnit si své sny, nebo už nevěří, že je možné žít život, který si pro sebe přejí, nebo se bojí být sami sebou, nebo pro ty, co si jen chtějí přečíst další zajímavou životní cestu, ve které pro sebe najdou nějakou zprávu…
Těch fází na cestě k sobě bylo hodně. Nedá se říct, že by něco mé rozhodování zhoršovalo, protože za tím vším jsem vždy cítila, že je to tak správně. Ale samozřejmě když odcházíte ze svého „starého“ světa, tak to není úplně jednoduché, protože to často znamená, že opouštíte svou dosavadní práci, kolektiv, přátele, někdy měníte bydliště apod. Chce to hodně odvahy a víry. Ale s tou cestou k sobě pomalu přichází váš nový svět a s ním vše, co k vám skutečně patří. A to je prostě nádhera!
Podpora blízkých je důležitá, ale na všechna ta rozhodnutí a jejich následky je člověk přirozeně sám. Myslím to tak, že všechny ty změny u mě vycházely z mého nitra a následné kroky byly na mně, na nikom jiném. Ale pokud všechny ty změny děláte z vašeho vnitřního přesvědčení nebo pocitu, že zkrátka „musíte“, protože jinudy cesta nevede… Že jen nasloucháte volání své duše a následujete ho, tak zvládnete i ty náročné situace ve finále velmi dobře. Protože ta nejdůležitější opora jste sobě vy sami a vaše vnitřní vedení. Pro mě je to právě má duše a nebeská opora, kterou u sebe/v sobě cítím a za kterou jsem nesmírně vděčná.
A samozřejmě moje rodina.
Velmi důležitá pro mě byla podpora mého muže a to především ve chvíli, kdy jsem finišovala přípravy mého prvního CD s názvem K SOBĚ. Když existuje ještě někdo, kdo ve vás věří a kdo vás v těch chvílích, kdy ve 3 ráno stále stříháte, píšete, skládáte a sotva už vidíte na obrazovku, povzbudí třeba jen tím, že je vzhůru s vámi, nebo vám řekne milá slova, nebo připomene, že i zítra (dnes 😀 ), je další den a že by bylo dobré jít už spát nebo vám ve chvílích, kdy už je toho prostě moc, s něčím pomůže, tak to je prostě báječný a jde to všechno snáz.
A pokud doma nikoho nemáte, může velmi podpořit kamarádka na telefonu, internetu nebo někdo, kdo prožívá něco podobného jako vy a jste si vzájemně oporou, byť si nejste zatím úplně blízcí.
Jaká byla tvá cestě k hudbě?
Přirozená a krásná. Našly jsme se, už když jsem byla v peřince a maminka mi hrávala na různé nástroje. Ale zpívat jsem začala veřejně až/už na 1. stupni ZŠ, kdy jsem k tomu taky hrála na kytaru. Se zpěvem a za doprovodu kytary jsem měla potom několik vystoupení a soutěží ještě celý 2. stupeň ZŠ. MILOVALA JSEM TO a STÁLE TO MILUJU. Z celého srdce. Na gymplu jsem ještě nějakou dobu zpívala, koncertovala a časem pak přišlo na VŠ odloučení… O tom si ženy mohou přečíst třeba zde v mém příběhu.
To bylo takové období ztracení se, abych se potom mohla opět najít. Ale to potom nebylo jen tak. Během těch cca 4 let jsem zažila různé věci, prošla všelijakými zkouškami a situacemi, na základě kterých jsem „ztratila“ svou cestu. Ztratila v uvozovkách, protože si myslím, že vše je tak, jak má být a ta cesta, když se na ni zpětně podívám, dává smysl. A to, jak jsem se k hudbě zase zpět dostala, to člověk vážně nevymyslí – tolik neuvěřitelných „náhod“, že to je zase na tu knihu nebo ebook. 😀 Na náhody nevěřím, takže proto ty uvozovky.
Je to takový romantický příběh jedné velké lásky, jehož součástí je odloučení, mnoho lekcí, znovusetkání a následné propojení cest v jednu společnou aneb JÁ A HUDBA. Patříme k sobě a obě to víme. Společně můžeme podpořit spoustu lidí na jejich cestě životem, rozdávat radost, lásku a jsem vděčná za každý den, kdy jsme spolu a mohu zpívat!
Kdy k tobě přišlo propojení hudby a léčivých slov?
To, že se těm krásným, léčivým, podporujícím, povzbuzujícím slovům a myšlenkám, díky kterým si tvořím svůj život, říká afirmace, jsem se dozvěděla až později. Ale tato slova jsem kolem sebe rozdávala už od mala. Je to jedna z mých přirozeností.
I např. dle Dynamiky bohatství jsem Podporovatel.
Už v dětství jsem mamince například vystřihovala srdíčka a do nich vepisovala různá krásná slova typu: Jsi úžasná maminka. Jsi báječná žena. Dnes máš nádherný den. Mám Tě moc ráda. Děkuji za vše apod. Těmi srdíčky jsem potom večer „vydláždila“ cestu od její postele až do kuchyně, aby až se vzbudí, měla krásné ráno. Nedávno jsem potkala svou učitelku ze základní školy, která říkala, že dodnes vzpomíná na naši třídu. Ráno měla na stole připravenou kávu, na tabuli napsán nějaký krásný VZKAZ a když vešla do třídy, začala jsem s kamarády hrát na kytaru a zpívat nějakou hezkou písničku. U dveří někdo vždy kukátkem pozoroval, kdy už se blíží, abychom to načasovali přesně. A to proto, aby měla krásný den a protože jsme ji jednoduše měli moc rádi, nic víc v tom nebylo. A nás to bavilo. Dětská čistota.
Tím chci říct, že jsem slova a písně, které podporují, povzbuzují a tvoří používala naprosto přirozeně odmalička. I pro sebe. A když jsem v minulém roce vyslyšela volání mé duše, že je na čase jít k sobě a věnovat se zpěvu plně, cítila jsem, že mám svými písněmi předávat určitá poselství a právě zmiňovanou podporu ostatním na jejich cestě životem. To je součást mého poslání. Vím, jak to v životě někdy může být náročné a také vím, že hudba dokáže léčit a stejně tak daná prohlášení/mantry.
Co by jsi poradila ženám, které třeba neumějí zpívat nebo cítí, že mají zablokovaný hlas?
Je pravda, že většina bloků ve zpěvu vzniká velmi snadno a rychle. V dětství kolikrát stačí věta: „Nezpívej tak nahlas, někdo tě uslyší!“ To je mimochodem vtipná věta, že? Ale ze života… Nebo přijdou rodiče unavení domů a dítě radostně prozpěvuje, což jim zrovna nedělá dobře a pronesou naléhavě: „Přestaň krákat, ty máš tak pisklavý hlas!“ A ten človíček už třeba nikdy nezazpívá, protože si myslí, že má hrozný hlas.
Všechno také se vším souvisí. Při zpěvu je velmi důležitý postoj, ale nejde stát rovně a uvolněně, když jste životem skrouceni.
Je třeba nahlédnout do svého NITRA, do svých emocí a strachů, přesvědčení spojených například s projevením svého názoru nahlas nebo obecně se svým hlasitým hlasovým projevem. Jde o propojení fyziologického, emočního i psychického aspektu. Podívat se tedy nejdříve dovnitř a poléčit si své šrámy. Mimochodem i proto jsem na svém CD propojila motivační nahrávky s afirmacemi a písně. Je to další podpora na cestě k uzdravení svých šrámů a potom se i mnohem lépe zpívá. A co bych určitě doporučila: ve chvílích, kdy vás nikdo nevidí a neslyší, jste doma, v koupelně, v lese nebo jste zůstali sami po práci v kanceláři… pusťte si NAHLAS hudbu, uvolněte a zpívejte. To je TERAPIE! Možná byste se divily, jakou terapii mi přinesl i takový folk-metal.
Uvolněte tělo, klidně se různě pohupujte, uvolněte krk a prozpěvujte si. Zpěv je samoterapeutický, prospívá vaší duši i tělu. Je to naše přirozenost, tak všechno pusťte, nechte vše být a jen ZPÍVEJTE… Neposuzujte, nehodnoťte, nebojte se, jen zpívejte. A klidně se po zpěvu POCHVALTE, že jste to zvládly. Že jste si to možná i užily. Řekněte si, že vám to docela jde. Nebo rovnou – že to bylo krásné. Jeden můj učitel zpěvu kdysi řekl, že není člověk, který by neuměl zpívat. Že pracovat se dá s každým, někde je více práce, někde méně. To, že z vás není nebo nebude profesionální zpěvák neznamená, že si nemůžete pěkně zazpívat. Jde to a je to možné. A můžete si zazpívat třeba i moje léčivé písně, které skládám tak, abyste si je každá mohla sama zpívat a zároveň léčit své šrámy.
Co podle tebe znamená „alchymie ženy“?
Vyvolává to ve mně vizi ženy a její síly, jejího kouzla, jejích darů, schopností, jejího propojení s živou i neživou přírodou, s matkou Zemí. Její schopnost „práce“ s tělem a s jeho přirozenou magií, stejně tak ale i s kouzly mysli. Žena je pro mě úchvatné, obdivuhodné boží dílo a její alchymie je pro mě tedy směs kouzelného poznání a využívání svých darů, schopností a zároveň propojení s přírodou a celým vesmírem.
Přeji hodně štěstí na vaší cestě a zpívejte, tančete, radujte se, smějte se a neberme ten život příliš vážně.
S láskou
Zdenka