Julie a její zkušenost s volnou menstruací

Moje úplně první setkání s volnou menstruací, aniž bych tušila, že se jedná o volnou menstruaci, se odehrálo přibližně před dvěma lety a za tuto inspiraci vděčím paradoxně muži.

Dostalo se mi tehdy povzbuzení, abych si během jedné z návštěv, kdy jsem procházela menstruací, udělala přes noc pohodlí, odložila zábrany, odložila vložky a nechala menstruaci volný průběh. Díky podporujícímu a bezpečnému prostředí jsem si mohla dovolit si uvolnit se, naladit se na prožitek menstruace a všimnout si, že krev odchází, když jsem na záchodě, když se uvolňují svěrače. To mne zaujalo.

Byla to osvobozující zkušenost, která mi otevřela novou dimenzi vnímání svého cyklu. Začala jsem se poohlížet po kalíšku a při první příležitosti jsem kalíšek i vyzkoušela. Moje zkušenost nebyla úplně příjemná, pořád jsem cítila, že mi kalíšek nějak překáží a tak jsem jej hned během prvního neúspěšného pokusu celkem zklamaně odložila. Vzpomněla jsem si na svoji první noc navolno bez vložek a pořád přemýšlela nad tím, že příroda určitě stvořila ženu perfektní a dokonalou, vybavenou zvládnout menstruaci bez speciálních pomůcek. Krátce poté na mne přes facebook jukla skupina „volná menstruace“ a já jsem zajásala, protože to bylo přesně to, co rezonovalo s mým niterným prožitkem.

Hned s dalším cyklem jsem začala zkoušet a měla jsem to štěstí, že první pokusy jsem mohla prožívat v bezpečí a klidu domova. Už první zkušenosti byly úspěšné a protože jsem nechtěla menstruační krev nechat jenom tak volně odcházet do odpadu, zkusila jsem ji hned od začátku zachytávat do hrníčku. To se mi zpočátku střídavě dařilo i nedařilo, bylo potřeba se naučit ovládat – uvolňovat a zadržovat jednotlivé svěrače odděleně. Tato dovednost se průběžně stále zlepšuje a zdokonaluje s každým dalším cyklem, s každou novou zkušeností se svobodnou menstruací. Zpočátku jsem se dost potýkala s druhou polovinou cyklu, kdy je menstruace slabší. Postupně jsem se naučila používat svaly pánevního dna, kterými si pomáhám krev uvolnit v té slabší fázi cyklu a jsem přesvědčená, že tuto dovednost podpořila také víceletá zkušenost s praktikováním s energetickým vajíčkem.

Krok za krokem jsem se učila přenášet zkušenost s volnou menstruací do různých běžných i neběžných životních situací. Ne vždy se mi dařilo sladit menstruaci s pobytem v zázemí domova a tak jak život přinášel různé nové situace, zkoušela jsem, co to dá. Oblíbila jsem si už dříve předtím chodit oblékaná volně a nenosit spodní prádlo a to byla také výzva posunout zkušenost s volnou menstruací do další úrovně.

Poprvé jsem se odvážila asi po roce bezpečného praktikování, vyzkoušet to na náročnějším celodenním pracovním jednání. Pro všechny případy jsem měla po ruce tmavý svetřík, na omotání kolem pasu jako pojistku a dodnes s sebou nosím pro jistotu také vždycky něco na převlečení. Všimla jsem si během „akce“, že děloha sama dá jakýsi zvláštní vnitřní signál, který mne upozorní na to, že bych „měla jít“.

Všimla jsem si, že jsem ke své menstruaci mnohem bdělejší, než kdybych seděla doma a pracovala z domu. Toto byla pro mne zase nová zkušenost. Postupně jsem začala volnou menstruaci zkoušet i v dalších náročnějších situacích a to i v takových jako je třeba aktivní účast na veletrhu. Začala jsem objevovat, že mohu vědomě prožívat menstruaci i v situacích, kdy je moje pozornost normálně pracovně velmi vytížená. Volná menstruace mi tak pomáhá udržovat bdělé spojení s dělohou, se svým cyklem i v takových situacích, ve kterých by to s vložkou nebo jinými pomůckami nebylo možné.

Míním, že používání pomůcek podvědomě vytváří pocit, že je o menstruaci postaráno a naše pozornost se tedy může plně zaměřit jinam. Aplikovat volnou menstruaci v exponovanějších společenských záležitostech mi také pomohlo si téma menstruace
sama v sobě zpracovat z pohledu vnímání menstruační krve jako společenského tabu nebo něčeho, co je společensky „nepřípustné“.

Vnitřně jsem si tak prošla procesem dovolit si i možnost, že mi menstruační krev unikne na oblečení a budu muset čelit společenským důsledkům. To se ve skutečnosti nikdy nestalo, ale pomohlo mi to uvolnit se z těchto společenských předsudků (a nebrát se tolik vážně) a uvědomit si, že menstruace je přirozená a že to, jak to působí na okolí, vychází především z mého vnitřního postoje.

Vždycky jsem ale nejšťastnější, když si mohu užít menstruaci v ústraní, sama se sebou. Pokud to jen trochu jde, trávím alespoň první dny menstruace doma, nikam nevycházím, nepřijímám návštěvy, vyřizuji jen to nejnutnější. Užívám si odpojit se od světa a uvolnit se darům, které přináší každý menstruační cyklus v podobě hlubokých vhledů, zastavení se v tichu, odevzdávání se a celkové očisty na všech úrovních.

Maluji menstruační mandaly a nechávám se fascinovat zářivě rudou barvou menstruační krve, jak tančí po papíře. Přijde mi úžasné nechat si takto celý cyklus projít mezi prsty, ohmatat si jej naživo a pozorovat, jak se struktura krve v průběhu cyklu mění. Jsem velmi vděčná za to, že to mohu takto zažívat.

Propojení se s vlastním cyklem pociťuji v úzkém vztahu s přírodou. Vnímám, že čím víc jsem propojená sama se sebou, se svým středem, tím víc vnímám propojení s přírodou a její cykličností. Věřím, že to nám ženám pomáhá nás propojovat s podstatou našeho bytí a že je to velký dar, který má zatím ne úplně využitý potenciál.

PRO BLOG ALCHYMIE ŽENY SEPSALA JULIE.