Alice Kirš je cestovatelkou, autorkou knih, autorkou projektu Ženy ženám, a nyní i úžasnou facilitátorkou taneční terapie Chakradance. Jakým způsobem opečovává vlastní energii, když vede nějaké online nebo offline programy? A liší se to nějak? Jak vnímá svou úlohu v online i offline programech?
Nastavit láskyplné hranice, znamená se o sebe, ale i o druhé, dobře postarat. To je jedna z vět, kterou řekla Alice v úplném závěru našeho povídání, ale inspirativních myšlenek tam bylo mnohem více.
„Cítím, jak mě láskyplné hranice, které nabízí terapeutická metoda Chakradance, podporují v tom, být plně přítomná tomu, co sdílejí účastníci mých programů. Zároveň to nijak nehodnotit, neradit, nekomentovat, k čemu by hlava často měla tendence.“
„V průběhu kurzu vím, že já mám 100 % zodpovědnosti a účastníci kurzu mají také svých 100 % zodpovědnosti. Není to 50:50. Já zabezpečuji účastníkům kurzu ten kruh, ve kterém se ta transformace pak může dít. Ale v momentě, kdy si začnu egoisticky hrát na boha v jejich příběhu, tak tím je oslabuji.“
„Co se týče sezení u počítače, tam má nastavené hranice mé tělo, takže to dobře poznám a pak si dopřávám různé procházky. Stále se s tím ale učím pracovat.“
Jak to vidíš ty? Je jednodušší naladit se na správnou míru účasti v programu v online prostoru, nebo v offline? Vnímáš, kdy máš tendenci si ve vztahu ke klientům/kám stoupat do role „maminky“ a sjíždět z vyrovnané podpory do pomáhání z bodu „zachraňuji svět“?