Silná sdílení mohou být pro průvodkyně výzva

Patří k poslání ženských průvodkyň, že se častěji, než jiní lidé, setkávají s nejrůznějšími bolavými životními příběhy. Tyto příběhy mohou být velmi silné, extrémně smutné a náročné.
Pro průvodkyni je ale důležité se v nich nezaseknout, neponořit se do nich a zůstat tím čistým kanálem, skrz který to všechno protéká. To, aby mohla přinést konkrétní ženě takovou podporu, kterou potřebuje a pro kterou si přišla. V následujícím textu ti přináším sdílení mé vlastní zkušenosti a několik poznámek k tomu, jak k takovým situacím z role průvodkyně nejlépe přistupovat.

Soucit, odstup, ochrana

Jakmile ucítíš, že se tě příběh ženy na kruhu nebo jiné klientky takto něčím dotýká víc než příběhy jiných žen, není to dobře a je potřeba se na to zaměřit.

Rozvíjej u sebe soucit, vědomě se otevírej a zdrž se veškerého hodnocení. Tvým úkolem je, být skutečně jen tím čistým průtokovým kanálem, bez tvých osobních příběhů. Když si to takhle nastavíš, to, co by se tě jinak dotklo, se nemá kde háčkovat, zkrátka to přichází a odchází, ale tebe se to nedotkne. A přitom je to tak léčivý prostor – soucitný bdělá přítomnost. To je kvalita, kterou jako průvodkyně kultivujeme.

Pokud je to pro tebe takto náročné a cítíš, že tě osobní příběhy klientek zasahují, určitě je na zvážení i to, kolik žen na kruhu je pro tebe nejlepší počet nebo kolik konzultací týdně můžeš poskytnout, aby ti to nebralo energii a dokázala jsi být stále ve svém středu. Hlídej si také, jak se cítíš, když odcházíš od klientek nebo z kruhu. Pokud jsi vyčerpaná, je to vždy známka nerovnováhy.

Lítost vs soucit

Je velký rozdíl mezi lítostí a soucitem. Možná to i sama cítíš: lítost bere moc. Klesá nám při ní energie a klientku (i sebe, když s tím příběhem v něčem rezonujeme) litujeme. „To je chudinka, že to takhle prožívala, je fakt strašné, že se to stalo.“ Není v tom žádná síla, žádná tvořivá moc. Stavíme tak druhou osobu do role oběti. Z naší strany vstupuje hodnocení.

„Soucit oproti tomu vychází z vědomí a pevného přesvědčení, že se vše děje z nějakého důvodu a pro naše největší dobro. „

My vůbec nevíme, proč ten člověk zrovna tohle prožívá. Má to nějaký důvod, je to jeho, nebudu mu brát jeho moc. To, co mohu udělat, je, že mu pošlu tak velký soucit, jak zrovna dokážu. Pokud jsi viděla film Avatar, tak soucit, to je ono „zřím tě“. Jsem tady teď s tebou, plně přítomná, vidím tvoje slzy, pláču s tebou. Vidím, že co sis prožila, bylo strašné, ale věřím, že se nám vše děje pro naše největší dobro a vím, že ty to zvládneš. Tento přístup nám může obrovsky ulevit a můžeme pak díky němu být pro naše klientky mnohem více a víc jim pomoci, než když se s jejich příběhem propleteme.

Jestliže jsi podobnou situaci s klientkou zažila, víš, o čem mluvím a možná máš i vlastní způsob prevence takového přílišného zapojení se do příběhu. A pokud v roli průvodkyně začínáš, můžeš si tento článek uchovat na později, až se ti bude hodit. Každopádně tato dovednost – být jen ten průchozí kanál, skrz který se děje, co se dít má, být nástrojem a nechávat skrze sebe procházet lásku a božskou energii, je něco, co se učíme a co kultivujeme. Je to součástí naší cesty.