Hranice a jak poznáš, že je potřebuješ lépe nastavit

Proč se mi tohle pořád děje? Proč mě tato situace znovu tak zasáhla? Já to snad přitahuji! Proč to ve mně vzbuzuje tak silné reakce? Taky ses někdy takhle sama sebe ptala v momentech, kdy se tě okolí pomilionté nějakou průpovídkou nebo otázkou citlivě dotklo na velmi bolavém místě? Nebo když se ti s důvěrou půjčená kniha opět vrátila pozdě, politá nebo potrhaná? Cítila jsi, jak v tobě všechno vře a bezmocně jsi lapala po dechu? Někde v těle se ozvala bolest jak po zásahu ostrým šípem. I takto se mohou projevovat špatně nastavené hranice. Možná sis někdy dřív myslela, že se s tím nedá nic dělat, ale teď už jsi dál a víš, že to změnit můžeš. Pojďme se podívat na základní typy osobních hranic.

1) Fyzické hranice

Tvůj osobní prostor. Můžeš si ho představit jako neviditelnou kouli kolem celého tvého těla s poloměrem asi tak na délku tvé paže. Cítíš, že je tvůj pocit bezpečí v ohrožení, když si někdo opakovaně stoupá příliš blízko k tobě, při hovoru se tě tu a tam dotkne, ale tobě to není příjemné, třeba proto, že se ještě tak dobře neznáte. Ozveš se, když ti to nevyhovuje, nebo sklouzneš do role hodné holčičky a jsi „poslušná“, abys neurazila?

Pokud cítíš, že tohle je tvé téma, můžeš si klidně denně dělat vizualizaci, ve které si představíš onu kouli okolo svého těla a v ní všechno, co tě podporuje, vyživuje, je ti příjemné a co máš ráda. Můžou to být vůně, materiály, světlo, barvy, zvířata, hudba, chutě, cokoliv. Rozpaž ruce a naznač kolem sebe kruh. Pomůže ti to k obnovení pocitu fyzického bezpečí. Tohle můžeš udělat klidně i na toaletě v práci nebo v tramvaji.

2) Psychické hranice

Špatně nastavené psychické hranice se mohou projevit tím, že tě ostatní lidé často tlačí někam, kde ti to není příjemné, očekávají od tebe příliš a berou to jako samozřejmost. Chtějí, aby ses něčeho vzdala, manipulují tebou. Jednají s pocitem, že ty to přeci uneseš, uděláš, zvládneš. A dokud to tak necháš, bude se to dít dál. Je to i případ těch půjčených a poškozených věcí.

3) Sexuální hranice

Když necháváš partnera, aby překračoval tvé sexuální hranice, tak třeba souhlasíš se sexem, přestože se ti zrovna nechce, jsi zavřená a pak tě styk bolí. Nebo neprojevuješ plně a opravdově, po čem v intimitě toužíš, co je ti příjemné a co nepříjemné. Nekomunikuješ s partnerem otevřeně o svých pocitech a přáních. Tím se mezi tebou a partnerem zásadním způsobem narušuje důvěra. Pokud to tak máš, je dobré se podívat, co je za tím – často je to strach z opuštění nebo odmítnutí.

4) Emocionální hranice

Sedíš s kamarádkou na kafi a ona si k tobě jako obvykle odkládá svůj emoční náklad? A ty se do ní tak vciťuješ, že poté, co se rozloučíte, jsi zralá jít si lehnout, jak je ti slabo? Dost možná sis nenastavila dobře své emocionální hranice a příliš ses nechala nasáknout cizí nespokojeností, obavami a smutky. Zvědom si, když se to bude dít znovu a drž si dostatečný odstup: buď sice přítomná, ale nech emoce druhého, aby „stékaly“ po neviditelné stěně, která mezi vámi je a která představuje tvé zdravě nastavené hranice. Vracej se do svého středu a vnímej, co je tvoje a jaké pocity už přejímáš z cizího příběhu.

Prvním krokem ke zdravému nastavení hranic je uvědomění, že tady se děje něco, co se ti nelíbí a vůči čemu by ses měla vymezit. Je to velmi důležitá dovednost, kterou budeš potřebovat po celý život. Necháš-li si dlouhodobě překračovat hranice, může to vést buď k citovému uzavření a obrnění se – ze strachu z další bolesti, anebo k různým dalším navazujícím problémům (třeba i somatizaci), které časem nevyhnutelně povedou opět k situacím, které tě donutí si na to konečně posvítit a nastavit si hranice zdravě.