Slovo je mocný kouzelník

Je to těžké. Musím bojovat. Nezvládám to. Ničí mě to. Nesnáším to. Je to hrozné. Jsi hrozný… Slyšíš toto slova kolem sebe často? Plynou i z tvých úst? Většinou vyplynou nějak automaticky, naskočí a jsou venku. Možná si to ani neuvědomíme. Ale kdybychom se hlouběji zamysleli nad jejich významem, možná bychom je zastavili. Opravdu musíš bojovat? Opravdu tě to ničí? Opravdu do vůbec nezvládáš? Opravdu je to tak hrozné nebo jsou tvé děti tak hrozné?

Zkus si některou z těchto vět, třeba zrovna tu, která s tebou nejvíce zarezonovala, říct hezky pomalu a nahlas. Klidně víckrát. Třeba: “Moje děti jsou opravdu strašné!” A teď se zkus zastavit. Vážně jsou tak strašné? Opravdu pořád? A strašné nebo by šlo použít jiné slovo? Co kdyby ses na ně v tu chvíli koukla trochu jinýma očima – jsou teď unavené, rozladěné, nebo jsi rozladěná ty a hodnotíš je až příliš přísně. 

Jaké by to bylo, kdybys do svého slovníčku často používaných slov, vložila více: Jde to i lehčeji. Zvládám to stále lépe. Nevyhovuje mi to, mohu to změnit. Není to podle mých představ – co mohu udělat, aby to bylo podle mých představ? Nechová se dnes ke mně hezky, proč asi? Vnést do hodnocení více laskavosti a rozvahy. Upravit automatismy, které nám tak často naskakují.

Protože slovo je opravdu mocný kouzelník. Když něco vidím jako hrozné, dříve nebo později se to prostě hrozným stane nebo já to tak budu vidět. Překryje mi to všechny další vlastnosti dané věci nebo člověka. Přestanu vnímat jiné možnosti, nebo vlastnosti a více a více se začnu nořit do apatie a rozladěnosti. A negativní věci mi do života budou přicházet stále více a častěji, protože jsem jim vytvořila prostor. 

Každý člověk je přece úžasný, kvůli něčemu jsme si ho do života přitáhli. Tak proč na něm vidíme častěji ty šedivější odstíny. Není to hlavně proto, že hodnotíme přísně především sami sebe? Jsi k sobě laskavá a vnímavá? Dokážeš ocenit své nadání, co se ti povedlo? Vidíš, jak jsi jedinečná, úžasná, nádherná? Jak jsi nenahraditelná právě tady a teď? 

Je velmi osvobozující a úlevné vnímat svět i z té hezké strany. Více mluvit a oceňovat, to úžasné, co je kolem nás. Co se nám daří i co se daří těm ostatním. Více jim věnovat pozornost  a více ocenit, co dělají. Samozřejmě – vidět je pravdivě, neidealizovat si je, ale mluvit i více o tom hezkém. 

Tím se nám otevře srdce více právě pro lásku a krásu kolem nás. Protože je ji neskonale mnoho. Přesto ji nevidíme tak často, jako chyby a nedokonalosti. Uvidíš, že se pak lidé i situace kolem tebe začnou proměňovat. Tedy ony vlastně zůstanou stejné, ale ty je uvidíš jinak. Více si začneš všímat jedinečnosti a krásy, která nás obklopuje.