Předávejme radost, je jí potřeba

Jenže, co je to vlastně opravdová radost? Když se usmíváme? Nebo hlasitě smějeme? Je to radost? Jistý druh určitě ano, ale je opravdová, stálá, která vše prostupuje? Je usídlena v naší duši? Vychází z našeho srdce? Z celé naší bytosti? 

Když se rozhlédnu kolem, velmi často vidím smutné tváře, pokleslé výrazy, těžká povzdechnutí. Jakoby se opravdová radost ze života nějak vytrácela a rozhostil se zde smutek, těžkosti, trápení. Odevšad je slyšet spousty strachu, obav z budoucnosti, ztěžování, posuzování, jak je co hrozné, náročné, těžké, nesnesitelné, neřešitelné,… Vytrácí se radost.

Je obtížné žít a dávat radost, když ji v sobě nemáme. Život bez radosti je tak nějak poloviční. A právě ženský kruh, sdílení žen, setkávání podobně naladěných duší je úžasný prostor pro to, v sobě tu radost hledat a nalézat. Dovolovat si spontánnost, otevřenost, uvolnění. Vnášet do společných setkání tolik potřebnou divokost, nespoutaný smích, veselí, dětskou spontánnost, hravost a dovádění. Zažehnout plamínek radosti je v přítomnosti souznicích lidí určitě jednodušší, než když je člověk sám. Radost má mnoho podob, ale co mají společné, že vycházejí z nitra, z hloubi člověka.

Skvělým pomocníkem k projevení radosti může být hudba, zpěv, tanec ad. Aspoň občas se pořádně odvázat, dovolit si trochu rozjaření, rošťáctví. Osvobodit se od předsudků a představ, jaká bys měla být. Co se dělá a co vlastně hodná holka dělat nemůže nebo by neměla. A tvá vnitřní radost se pomalu vyklube na povrch a prostoupí celou tvou bytost. Je to nesmírně léčivé. Dovolme si být šťavnaté, dovádivé, rozjařené, skotačící, plné nespoutané radosti. Můžete si užít společně spousty nádherné zábavy i dojetí v živém kruhu. 

Uvidíš, jak nádherně začneš zářit. Jak opravdová radost vstoupí do veškerého tvého života a celé tvé bytosti. Najednou uvidíš svět novýma očima, očima radosti. Radovat se můžeš kdykoliv, stačí se rozhodnout, stačí tu radost do svého života vpustit. Ona totiž vychází zevnitř, nezáleží na vnějších okolnostech. Může být tedy přítomna neustále. Je to radost v srdci. 

Pravá hluboká radost je požehnáním pro celou společnost. Obzvlášť v dnešní době. Probuďme ji v sobě a rozdávejme všude kolem. Nikdy na ni nezapomínejme, u žádné činnosti, nikde, kde jsme. Vnášejme ji do svých rodin, do každodennosti, do běžných povinností, obyčejnosti, nosme ji stále s sebou. Bez přestání svou radost syťme, aby nepohasínala, ale byla stále živá a jiskřivá. Rozsévejme ji všude, kudy chodíme. A nechávejme si jí i hodně pro sebe. My ji také potřebujeme.

Radost je v nás, všude kolem nás, radost je ve všem.