Že se tvá nově se probouzející sebeúcta a sebepřijetí začnou projevovat ve spoustě různých oblastí života, už asi tušíš. Možná, že už i sama nějaké změny cítíš a všímáš si, že mnohé vztahy, které byly léta zaseknuté a nějak to nešlo tam ani zpátky, najednou jakoby tají, rozpouští se v nich ta zatvrdlá místa. A tak tě asi nepřekvapí, že to funguje i ve vztahu k tomu, kdo je ti nejbližší, v partnerském vztahu. Zvu tě na prohlídku třech oblastí partnerského vztahu, kde se rozproudí úplně jiná energie, jakmile se začneš mít víc a víc ráda.
Očekávání
Nepotřebuješ dosytit a naplnit svou velkou emocionální díru, když si ji umíš dosytit sama. Stejně to platí i
pro veškeré tvé potřeby. Když už víš, že vše, co potřebuješ, si můžeš, umíš a chceš dát sama (protože ti na sobě záleží a pečuješ o sebe), neočekáváš, že by ti cokoliv z toho měl dodat partner. Dojde ti, že není jeho povinností automaticky naplňovat tvé potřeby, stejně jako není tvou povinností plnit ty jeho. Ano, milujete se a pečujete o sebe navzájem, ale jen pokud na to má každý z vás kapacitu a chce tu péči dát. Sám od sebe, ne z pocitu povinnosti.
Až se tohle stane, určitě to pocítíš, a rozhodně si toho všimne i partner. Je to totiž, jako když vyfoukneš
obří balón – tlak je pryč, napětí je pryč, všechno se uvolní. Užiješ si ten pocit, budeš za něj vděčná a vrátí vám do vztahu svěžest a náklonnost. Tvůj partner ti najednou bude chtít dávat víc, a to úplně sám, přirozeným způsobem a rád. Zmizí lpění a ty v jeho očích stoupneš, získáš zpět svou šťavnatost a přitažlivost. Staneš se femme fatale, ženou, která ví, co potřebuje a umí si to dopřát.
Hranice
My ženy se umíme v partnerském vztahu velmi dobře ztratit – děláme vše pro vztah, pro partnera, následujeme ho v jeho potřebách a přáních, až někdy úplně zapomeneme na sebe, kým jsme a kým chceme být. To, že ses sama sobě tak trochu ztratila, poznáš dobře jednoduchým uvědoměním – stává se ti často, že když se máš o něčem rozhodnout, tak ti to jde velmi ztěžka? Vůbec nevíš, co vlastně chceš? Jedna žena na mateřské sdílela, že se neustále tolik přizpůsobovala potřebám svých dětí, až jí začalo dělat
potíže vybrat si oblečení. Dlouhé minuty stála před skříní a vůbec nevěděla, co si chce vzít na sebe. Byla od sebe tak odpojená, že se necítila. A podobně se to může stát i v partnerství.
Sebeláska ti přinese daleko vetší propojení se sebou, budeš-li vědět, co pro tebe je přijatelné, co ne, a protože budeš sama za sebou daleko pevněji stát, úplně hladce svou vůli vyjádříš. Bez pocitů nepatřičnosti nebo provinění, když zrovna řekneš NE. Pokud by ses například v intimitě dříve nechala partnerem přemluvit k něčemu, co není úplně pro tebe, teď už si to neuděláš. Zřetelně ucítíš, kde máš hranice a s lehkostí si je ubráníš.
Zranění z minulosti
Mnoho konfliktních situací s partnerem může vznikat tím, že si zkrátka zrcadlíte to, co v sobě máte nedořešené, rýpáte si vzájemně do těch bolavých míst. Každý z nás má řadu citových zranění, ať už z dětství nebo jiných životních etap. Jsou to takové otisky bolesti, které bývají silně vryté, cítíme je hluboko v sobě. Pokud nežijeme v sebelásce a náš partner je v podobném rozpoložení, je to jako sypat sůl do otevřené rány.
Čteš-li tyto řádky, pravděpodobně ses už dostala do bodu, kdy si uvědomuješ, že je to tvá bolest a ty sama si ji musíš vyléčit. To se děje právě skrze sebelásku, jak se víc a víc poznáváš, odkrýváš ta citlivá místa a postupně je opečováváš. Když se tě na nich příště partner dotkne, už o nich víš a nevracíš mu tu bolest zpátky, dokážeš zastavit to cyklení a rozpoznat vzorec, na který nevědomě naskakuješ. Najdeš-li v sobě sílu přijmout se i s těmito bolístkami, pofoukat si je a ochránit tu malou holčičku, co v tobě je, udělala jsi obrovský krok dopředu a tenhle akt lásky se propíše úplně do všeho. Žádná hádka s partnerem už nemusí být tak moc zraňující a dost možná se mnohým z nich úspěšně vyhnete.
Spolu se sebeláskou ti do partnerství přijde obrovský pocit svobody a vděčnosti za to, že už nejsi emocionálně ani svou vlastní hodnotou závislá na partnerovi, že ty se máš ráda nejvíc, ty se nikdy neopustíš a jsi k sobě pozorná, i kdyby k tobě nikdo jiný pozorný nebyl. A uvidíš, že když se sama začneš oceňovat a dávat se na první místo, přidá se i tvé okolí a najednou budeš mít pozornosti a laskavosti kolem sebe víc než dostatek. Protože, jak už možná víš, platí pravidlo „jak uvnitř, tak vně“. Začni u sebe a změny se budou dít na každém kroku.