Neuroplasticita mozku a jak ji využít v osobním rozvoji  

Už tě někdy napadlo, proč máš chuť na sladké, kdykoliv ucítíš vůni kávy? Nebo proč se ti v ústech začnou sbíhat sliny, když vidíš na dvě půlky rozkrojený, šťavnatý citron? Vždyť ses ho ani nedotkla, přesto tvé tělo reaguje na jeho kyselou chuť. Čím to je? To tajemství je uloženo v našem mozku a jeho neuvěřitelných, zázračných a z velké části dosud neprobádaných schopnostech. Jednou z těchto unikátních schopností je jeho neuroplasticita. Ta hraje důležitou roli při osvojování nových znalostí, dovedností, při učení, a tedy i pro každého, kdo se věnuje osobnímu rozvoji a pracuje se svými myšlenkami. Jak můžeme neuroplasticitu mozku využít ve svůj prospěch a spokojenější život, se dozvíš v tomto článku. 

Možná ses i ty ve škole učila, že lidský mozek je schopný vstřebávat nové informace jen do určitého věku a po jeho dosažení mozkové buňky už jen odumírají a nové se netvoří. Toto paradigma bylo ale vyvráceno vědeckými studiemi uskutečněnými na přelomu 20. a 21. století. Vědci zjistili, že mozek se skutečně nejsnáze formuje v prvních letech života, ale jeho neuroplasticita je zachována po celý život. Britská neurovědkyně Eleanor Maguire provedla několikaleté testování u londýnských taxikářů, kteří se několik let učí londýnské uličky, pamětihodnosti a další informace, aby úspěšně složili velmi náročné certifikační zkoušky. Zjistila, že po 3 – 4 letech takového studia se mozek taxikářů změnil, a to zejména v oblasti hypokampu, který je odpovědný za prostorovou představivost, paměť a tvorbu nových mozkových buněk. Zkrátka, jejich mozek se přizpůsobil tomu, o čem tito lidé nejvíce přemýšleli, čemu věnovali nejvíce pozornosti. Posílil ty oblasti, které taxikáři k výkonu svého povolání potřebují nejvíce. 

Neuronové cestičky 

Když o něčem často přemýšlíš a bereš svou mysl na stále stejnou procházku po “parku” svého mozku, postupně se v něm tímto opakováním “vychodí” cestičky odněkud někam. Podobné, jako cestičky v trávě v parku – čím jsou používanější, tím je cesta širší a viditelnější a tím více láká, aby byla příště znovu použita. Takže kdybychom se vrátili ke kávě a chuti na sladké, tak na začátku této prošlapané cestičky mohlo být několik setkání s kamarádkou v kavárně, kde sis ke kávě dala dortík. Anebo to mohlo začít ještě dříve – v dětství, odpozorováním tohoto spojení od dospělých ve tvé blízkosti. Ve tvém mozku se vytvořilo neuronové spojení (synapse) těchto dvou věcí nebo chutí, a proto kdykoliv ucítíš vůni kávy nebo si ji jdeš uvařit, dostaneš chuť na sladké. Kdyby ses nyní rozhodla, že toto spojení přepíšeš a vytvoříš novou cestičku v mozku, můžeš. Zkus si pokaždé ke kávě dát třeba papriku. Možná pro tebe tohle spojení není až tak lákavé, ale věř, že je to jen otázka zvyku. Kdybys to vydržela opakovat delší dobu, postupně by cestička kafe – dortík začala “zarůstat” a vytvořila by se nová cestička kafe – paprika.  

Tvořivá síla pozornosti 

Náš mozek se mění tím směrem, kterým vedeme pozornost, nad čím přemýšlíme, čím ho zaměstnáváme, zkrátka jaké impulsy mu dáváme. To se dá báječně využít nejen na cestě k většímu sebepřijetí, ale i k vědomé práci s myslí, přepisování různých neprospěšných přesvědčení, zvyklostí, vzorců chování a myšlení. Důležitá je přitom pravidelnost, opakování a dlouhodobost. Jestliže například zaměříš svou pozornost na oblast peněz a začneš se soustředit na to, odkud kam tvůj mozek vybudoval cestičky, můžeš zjistit, že tu jsou třeba cestičky “s penězi jsou jen starosti”, “v dnešní době je lepší nic nemít” nebo “na dům se nedá našetřit”. Budeš-li chtít vybudovat nová přesvědčení, věnuj své myšlenky denně tomu, že “peníze k tobě přicházejí s lehkostí” nebo “kdykoliv mohu a umím dobře investovat”. Jakmile tvůj mozek najede na starou prošlapanou cestu, kterou už nechceš jít, naveď ho na nový směr a opakuj svá nová přesvědčení.  

Abychom v mozku vytvořili ideální podmínky k co největší neuroplasticitě, je dobré mu dopřávat to, co ho regeneruje a oživuje: spánek, učení (dostatek nových znalostí a zkušeností), pohyb (nejlépe takový, který je spojený s prostorovou orientací, například tanec) a meditaci. Výzkum provedený v roce 2005 potvrdil, že meditace způsobuje zesílení mozkové kůry v oblasti pozornosti, vnímání vnitřních stavů a zpracování senzomotorických podnětů. 

Přepisování vzpomínek 

Je poměrně známým faktem, že lidský mozek neumí rozlišit mezi skutečností a představou, takže kdykoliv si představuješ nějakou situaci nebo věc, tvůj mozek na to reaguje vyplavováním příslušných hormonů a emoční odpovědí. Na této skutečnosti jsou postaveny vizualizace a různé terapeutické techniky. Pomocí plasticity neuronů v mozku je možné změnit nervovou dráhu určité paměťové stopy, čili doslova přepsat danou vzpomínku. Jak již bylo řečeno, nejvíce neuroplastický je mozek v raném dětství, proto můžeme například pozorovat, že když malému dítěti převyprávíme určitý zážitek jiným způsobem, než jak se skutečně stal, dítě ho bude dál reprodukovat právě takto. Paměť je dobře manipulovatelná, což se dá prospěšně využít při léčbě traumatu nebo zpracování nepříjemných zážitků a zkušeností.  

Pokud by sis to chtěla vyzkoušet, vyber si nějakou situaci ze tvého života, která neproběhla právě tak, jak bys chtěla a přála by sis ji prožít jinak. Vizualizuj si, jak přesně podle tebe měla proběhnout. Opakovaně (ideálně každý den) se k této nové verzi své vzpomínky vracej a přehrávej ji v mysli jako film. Nech své tělo zaplavit příjemnými pocity a vděčností, že se to děje právě takto. Uvidíš, jaké změny v tvém životě, jeho vnímání a přijímání to spustí.  

Neuroplasticita mozku je cesta, jak uvolnit a opustit limitující vzorce a nahradit je novými. Umožňuje nám skutečně jen na základě myšlenky a zaměření pozornosti tvořit a měnit hmotu – mozkovou hmotu. Je to důkaz, že můžeme aktivně formovat své myšlení a tím návazně i realitu, kterou žijeme. Dokud žijeme, nic není neměnné.