Léčení vztahu s tatínkem

Táta je pro každou ženu velmi zásadní postavou v jejím životě. Ať už si to připouštíme nebo ne, vztah s otcem je pro nás, naše sebepřijetí a procházení životem formující. Může mít podporující a ukotvující potenciál, stejně jako destrukční a zneklidňující. Je to téma, které je stále ve hře, i když třeba s tatínkem nejsme v kontaktu, vůbec ho neznáme, nebo už nežije. Ke zpracování vědomých i nevědomých bloků v této oblasti můžeme využít rituál přijetí a odpuštění. Mám tu pro tebe návod, jak si ho dopřát. Může být startovací čárou ke tvým lepším vztahům nejen k tátovi a ostatním mužům, ale i k sobě samé.

K rituálu využij čas, který budeš mít jen pro sebe, vyhraď si na to alespoň 30 minut nerušené pozornosti a klidu. K vytvoření příjemného prostředí si můžeš zapálit svíčku, pustit si uklidňující hudbu, vzít si na sebe pohodlné oblečení, opečovat se. Vezmi si papír a tužku a napiš svému tatínkovi dopis. Piš intuitivně a dej do textu vše, co bys svému tatínkovi chtěla říct, všechno, co tě tíží, trápí, bolí. Vzpomeň si na dobu svého dětství a dospívání. Byl tu pro tebe, podpořil tě, když jsi to potřebovala? Co bys chtěla aby tenkrát udělal a nedočkala ses toho? Zklamal tě nebo ti ublížila jeho lhostejnost nebo přílišná přísnost? Postrádala jsi jeho blízkost a lásku? Co od něj očekáváš dnes? Dokud ti bude na mysl přicházet, co ještě chceš napsat, pokračuj. Až budeš mít dopis hotový, můžeš si jej nahlas přečíst. Zkus si vzít na pomoc i fotku tvého tatínka a představ si, že mu všechno říkáš tváří v tvář. Je přirozené, že se objeví emoce a mnoho starých ran vyplyne na povrch. Dovol si to, nechej vše odejít. Jak s dopisem pak naložíš, je na tobě. Můžeš ho svému tatínkovi poslat, dát osobně, nechat na nějakém místě, kam často chodí, anebo můžeš dopis předat živlům – spálit, zakopat do země, pustit po vodě v řece, nebo roztrhat a nechat rozfoukat větrem.

Až budeš připravená – buď ještě ten den, nebo později, můžeš tatínkovi napsat ještě jeden dopis – dopis plný vděčnosti. Poděkuj mu za všechno, co pro tebe udělal, za jeho péči, podporu, pochopení, dobré rady, i prostou přítomnost ve chvílích, kdy to potřebuješ. Vzpomeň si, co dobrého jste spolu prožili, v čem tě inspiroval, obohatil. Oceň jeho vlastnosti, jeho dary. Znovu vypiš všechno, co tě napadne. Teď, když jsi opustila vše špatné, co sis v sobě z vašeho vztahu nesla, je tu dost místa pro vše dobré, co si chceš uchovat a ukotvit. I tento druhý dopis můžeš tatínkovi předat, anebo si ho třeba schovat. Nalož s ním, jak potřebuješ.

Možnost dostat ze sebe všechno, co se vztahem k tatínkovi souvisí, a vidět to napsané na papíře, zhmotněné, ti pomůže uvědomit si, jaká je skutečnost, a přijmout ji. Když předáš dopisy jejich dalšímu osudu, prociť si, že jsi všechno špatné, co v tobě bylo, odevzdala, a je to pryč. Už to dál neovlivňuje tvoje sebehodnocení ani tvoje další vztahy. Můžeš za tím udělat tečku – obrazně i doslova.

Další částí rituálu je dosycení, doplnění toho, co jsme si v předchozí fázi uvědomili, že tu není, že nám chybí a potřebujeme toto prázdné místo ošetřit a zaplnit. Můžeš si dát veškerou péči, soucit nebo podporu, jakou bys potřebovala od svého táty. V tomto kroku ti může skvěle pomoci vizualizace, ve které se napojíš na své vnitřní dítě, promluvíš s ním, a dáš mu to, co potřebuje. Třeba jen objetí nebo svou přítomnost. I svému vnitřnímu dítěti můžeme napsat dopis. Pokud narazíš na nezpracované vzpomínky z dětství nebo dospívání, které tě trápí, můžeš si je i v rámci vizualizace představit v ideálním průběhu, nechat je odehrát před svým vnitřním zrakem tak, jak bys chtěla nebo potřebovala, aby proběhly, a procítit je celým tělem v této nové podobě.

Na závěr radostně oslav to, že sis dopřála čas na zpracování všeho, co bylo ve vztahu s tatínkem potřeba, že jsi tomu věnovala svůj čas a pozornost, a jsi tím zase blíž sama k sobě a ke kvalitnějšímu životu bez zbytečných křivd a nepochopení. Můžeš si na to připít, zatančit si, pomalovat se hennou nebo se obejmout.

Tvůj vztah s otcem prochází neustálým vývojem, a stejně jako ty, i on může vnímat, že nemáte všechno vyřešené, že byste si mohli být blíž nebo že v něčem není tak chápajícím a laskavým rodičem, jakým by si třeba přál být. A pokud máš i ty svoje děti, znáš to i z druhé strany. Je léčivé vědět, že každý táta (i máma) dělá vždy to nejlepší, co v tu chvíli za daných podmínek může a dokáže. Kdyby to šlo lépe, určitě by to pro tebe udělal. Vědomé odpuštění a dosycení vnitřního nedostatku ti může velmi pomoct se v životě posunout. Udělej první krok, a další budou přirozeně následovat. Když budeš cítit, že potřebuješ rituál zopakovat, dopřej si ho znovu.