Vaše zkušenosti s Volnou menstruací

Přečtěte si zkušenosti čtyř žen, třeba vás jejich příběhy také inspirují. Článek navazuje na tento o volné menstruaci. 

Marcela

Poprvé jsem o Volné menstruaci slyšela na podzim, když mě Lucka pozvala do facebookové skupiny na toto téma. Na praktické vyzkoušení jsem si ale musela pár měsíců počkat, protože mám nepravidelný cyklus a tentokrát si tělo vyžádalo rekordní délku.

V lednu jsem se nakonec dočkala, ale první dva dny jsem moc úspěšná nebyla. Krvácení bylo tak silné, že jsem neměla ani minimální šanci doběhnout na záchod včas. Třetí den jsem konečně začala fungovat normálně a najednou to šlo. Ne, že bych vložky nepotřebovala vůbec, ale využily se spíše v situaci, kdy jsem cítila, že bych měla odběhnout na WC, ale zrovna jsem potřebovala něco dodělat a…. pak už jsem to holt nestihla. Jinak to ale fungovalo skvěle a já si navíc uvědomila, že to tak vlastně už dělám dlouho, jenže teď zase o něco vědoměji. Věřím, že se časem dopracuji do fáze, kdy se i mé oblíbené látkové vložky stanou zbytečnými. Je to opět další stupeň k uvědomění si, jak si to tady na Zemi děláme zbytečně komplikované a náročné, když vše může fungovat mnohem jednodušeji a svobodněji.

Eva

…po porodu doma…. se změnilo vše :-). Co se týká menstruace, která přišla měsíc po šestinedělí, také. Přešla jsem na látkové vložky. Koupila kalíšek. Ten mi ale dělal problémy při vyndávání. Takže jsem ho tak trochu odložila…. a začala si užívat látkovky.

A jak jsem se na sebe lépe naladila, začala jsem i poznávat, kdy je potřeba udělat si měsíční zastávku na záchodě. Tělo mi dá signál. Děloha vypuzuje… pouštím, co mi již neslouží a já cítím, kdy k tomu dochází. Takže látkovka začíná být jen pojistkou. První dva dny mám silnější menstruaci a zastávek je více. Ale jde to. Podobně jako u bezplenkové metody. Jen to nepřeslechnout, ten vnitřní hlas, který nás vede. Žádné, že teď zrovna nemůžu. Je to o pouštění… zastavení se. Být se sebou. Dopřát si ten čas. A tak mě má menstruace těší víc a víc. Vlastně jsem se na ni moc těšila už jako třináctiletá a vrátilo se to zpět. Jsem ráda ženou a miluji svou cykličnost.

Věrka

O volné menstruaci jsem poprvé slyšela v listopadu 2015 a všechno ve mně zařvalo radostné JOOO. Hledám si už totiž několik let způsob, jak chci menstruovat, a stále jsem ho nenacházela. Věděla jsem, že přispívat Zemi tunami odpadu z vložek už nechci, ale bohužel jsem nesdílela nadšení kamarádek a žen kolem, které byly uchváceny jedinečností a ekologičností kalíšku. Já ne, smutně jsem na něj zírala jako na „elegantnější a zdravější“ formu ucpávky než tampon. Alternativně jsem vyzkoušela i houbičky, ale pocit, že NEMÁM NEJMENŠÍ CHUŤ SI DOVNITŘ COKOLIV CPÁT, zejména první dva dny, neustával. A tak jsem trpělivě říkala „já si svou cestu teprve hledám“.

V listopadu 2015 jsem ji tedy našla, děkuju Ti, Luci. Trénuju teprve třetí měsíc, stále pozoruji, jak mé tělo při menstruaci přesně funguje, jak často potřebuje, zachytávám signály a jsem nadšená z toho, jak nám to spolu jde. Někdy to na záchod stihnu a někdy ne, ale to až tak neřeším. V rámci své profese – Sexological Bodyworku – s vaginami pracuji často (včetně té své) a tento způsob považuji za moc hezkou variantu, jak se učit se svou vaginkou komunikovat, sladit se s ní a vnímat její rytmy. Zpočátku jsem také bojovala s tím, jestli příliš „nezadržuju“ a pak naopak na záchodě nesnažím „vytlačit slona“, ale všímám si, že to je prostě vývoj, postupně přicházím na to, co je pro tělo nejlepší.

V noci a ven z domu se bez vložky ještě neodvážím, ale zároveň jí neodevzdávám veškerou odpovědnost, i tak sleduju, co je kdy potřeba. Především ale vím, že jsem našla, co jsem hledala, a teď už není kam spěchat, však se to naučím

Co také považuji za moc důležité, je to, že volná menstruace mě zcela přirozeně nutí chovat se tak, jak je pro menstruační fázi nejpřínosnější – zpomalit, být v sobě, ctít rytmus těla. To například kalíšek ani houbička neumí, ty spíše podporují ženy v běžném chování, jako by ani nemenstruovaly, což je škoda.

Lenka

Včera jsem začala menstruovat a pustila se do experimentování – prostě jsem si nevzala kalíšek/vložku/tampón/houbu, zkrátka nic (tedy přes den, první noc jsem se přeci jen pojistila). A nestačím se divit! Že to nějak půjde ten první den, kdy je menstruace slabší, jsem tak nějak doufala… Že to ale půjde i následující den, kdy obvykle mívám menstruaci silnou, to jsem opravdu nečekala. Ale jde to, všechno běží tak nějak samo… Zůstala jsem celý den doma, ani se nijak zvlášť nesnažím vědomě se „stahovat“, ale občas si prostě odskočím a krev při tom přirozeně odteče, případně ucítím uvnitř „pohyb“ a běžím… Probíhá to u mě v intervalech okolo dvou hodin. Jsem nadšená a spokojená, zatím mi vyhovuje být v domácím prostředí, mít blízko na WC (pro nejlepší pocit se ještě posléze opláchnout studenou/vlažnou vodou). Mám obrovskou radost. A jsem vděčná, že se tato témata otevírají.