
Někdy čekáme na ten správný okamžik, ale on nepřichází. Dokud si ho samy nevytvoříme. Věra Nekulová v této osobní zpovědi, sdílí, co jí přinesl mentoring s Luckou nejen v podnikání, ale i v tom, jak přemýšlí, cítí se a žije každý den.
Ten vhodný okamžik nepřijde sám, je potřeba ho vytvořit. Nemusí být dokonalý, stačí, že je opravdový. V ten moment jsem se uvolnila a přišla ke mně věta, která mě provází dodnes: „Živote, použij mě.“
Měla jsem za sebou kurzy, různé programy a byla nějaký čas na své podnikatelské cestě. Vstoupit do mentoringu byl pro mě další logický krok. Nebyl to impulz, bylo to rozhodnutí, které ve mně nějakou dobu zrálo. Stále jsem se k té myšlence vracela a cítila, že mě to volá…
A na slunovrat přišel ten moment. Teď.
Stále ve mně zněly otázky:
To největší, co jsem si z mentoringu s Luckou odnesla je, že mě od toho „jiného světa“ nedělí nic kromě mě samé. Moje mysl, přesvědčení a vnitřní hranice mezi „já“ a „oni“. Když se mi tohle podařilo rozpustit, začalo všechno dávat smysl. Najednou to nebylo o tom se někam dostat, ale dovolit si být.
V mindsetu, energii i v tom, jak věci vnímáš. Krok za krokem jsem začala vidět:
A začala jsem se uvolňovat do práce, času i peněz. Najednou vše začalo víc plynout.
Ten posun se netýkal jen podnikání, týkal se všech oblastí mého života a já si i fyzicky vyčistila prostor kolem sebe. Odešlo velké množství věcí, které už se mnou nebyly v souladu.
Na mentoringu vnímám jako klíčové, že není o teorii ani o univerzálním postupu. Je to o tobě a tvém nastavení, o tvých projektech, vztazích i každodenním životě. Dotýkáš se všeho, co je zrovna připravené na posun. Růst, který se tu odehrává není povrchní, je hluboký a skutečný.
Jedna z věcí, která se u mě výrazně proměnila, bylo plánování. Dřív pro mě diář znamenal tlak, nepříjemný pocit, vnitřní odpor a odkládání. Postupně se to začalo měnit. Ne silou, ale probíhajícím procesem. Dnes pro mě plánování není problém, je to nástroj, který mě podporuje. Od mentoringu uplynulo víc než půl roku a já cítím, že to nebyl jednorázový zážitek, ale pořád to ve mně pracuje a věci se dál hýbou.
Jako by tě to vytáhlo z jednoho patra do jiného a najednou vidíš svět z nové perspektivy.
Součástí této cesty byla i velká investice a nebylo to pro mne samozřejmé. Dnes už to vnímám to jako akt sebelásky z místa, kde si dovoluji víc.
Možná teď také na něco čekáš. Na lepší moment, větší jistotu nebo pocit, že jsi připravená. A možná, je to jinak. Možná ten moment vzniká právě teď. Je to rozhodnutí udělat krok vpřed.