Nevhodně nastavené nebo úplně chybějící hranice hodně souvisí se sebehodnotou. Můžeš se sama sebe zeptat: „Je pro mě důležité, jak se cítím? Stavím svou vlastní spokojenost na první místo, nebo mi víc záleží na ostatních? Žiju v přesvědčení, že je mou povinností všem vyhovět?“ Téma hranic se dotýká většiny z nás – namísto toho, abychom byly vedené naslouchat sobě, musely jsme „poslouchat“ = dělat to, co chtějí ostatní. Náš dětský názor nebyl pro dospělé důležitý. Často jsme se díky tomu úplně odpojily od sebe a svých potřeb, naučily jsme se neslyšet volání své duše, ignorovat ho jako nedůležité. A po spoustě problémů a bolestných prožitcích si teď pracně klestíme cestu zpátky k sobě. Poznáváš se v tom?
Jako ženy máme hluboko ve své DNA zapsanou potřebu pečovat o všechny kolem. Děláme to úplně automaticky – jen se na to někdy zaměř, třeba na rodinném setkání. Kdo je tím, kdo nosí jídlo a pití, stará se o to, aby všichni měli k dortíkům lžičky a jestli není třeba odnést prázdné hrnky? Ženy. Jsme hostitelky. Rozdáváme a rozdáváme, pečujeme a staráme se. Máš to taky tak? A je to proto, že ti to dělá radost a naplňuje tě to, anebo tě to vyčerpává a vnímáš, že si neumíš včas říci „dost“ a vyrovnat péči o druhé také s péčí o sebe?
Mám tu pro tebe několik praxí a tipů, jak toto neprospěšné nastavení začít měnit.
Deník
Pokud se mnou jdeš cestou sebelásky už nějakou dobu, tak víš, že deník a zapisování je účinnou technikou, kterou ráda používám, a hodí se i zde. Dej si závazek, že si následujících 30 dní budeš denně zapisovat všechny situace, kdy jsi cítila, že ti někdo (nebo ty sama) překračuje tvé hranice. Můžeš to dělat každý večer před usnutím, vždy s laskavostí k sobě a vědomím, že jsi na cestě ke spokojenějšímu životu. Poděkuj si za to, že to pro sebe děláš a jsi pro sebe důležitá.
Přesvědčení ve tvé mysli
Následující praxe může krásně navazovat na tu předchozí. Možná, že až si po 30 dnech znovu přečteš všechny situace, které sis zapsala do deníku, uvidíš jasnou a stále se opakující linku, nějaký vzorec nebo vzorce, které jsou společné pro všechny. Zkus si teď vypsat přesvědčení, ve kterých žiješ a která způsobují, že nectíš sama sebe. Mohou to být třeba tato:
Je mou povinností všem vyhovět.
Když nebudu souhlasit, nebudou mě mít rádi.
Lásku si musím zasloužit.
Když půjdu proti proudu (dovolím si být jiná), zůstanu sama.
Musím být dobrá máma.
Je povinností ženy se o všechny v rodině postarat.
Když se ozvu, bude z toho hádka. Bojím se konfliktů.
Nikoho nezajímá, co si myslím. Můj názor není důležitý. Je pro mě bezpečnější mlčet.
Nechci dělat problémy.
Až budeš mít vypsané všechny, které ti přicházejí, přepiš je na nové, podporující. Mohou znít například takto: Je mou povinností vyhovět nejprve sobě. Láska je mým rodným právem, plyne ke mně přirozeně ze všech stran. Péče o sebe je součástí péče o ostatní. Jsem hodna lásky a respektu přesně taková, jaká jsem.
NE pro druhého je ANO pro tebe
Kdykoliv máš potřebu souhlasit s něčím, co s tebou není v souladu, zkus si to zvědomit a nechat si čas na rozmyšlenou. Představ si obě možnosti – jak ti bude, když řekneš ANO a jak ti bude, když řekneš NE? Tělo ti napoví a ucítíš to možná i velmi silně v oblasti srdce nebo lůna. Možná cítíš, že souhlasit by bylo snazší nebo se ti nechce druhého odmítnout. Zhluboka dýchej a postav se oběma nohama pevně na zem. Takhle silnou oporou sama sobě můžeš být. NE pro jiného může být ANO pro tebe.
Jakmile dovoluješ ostatním, aby zacházeli dál, než je ti příjemné, vysíláš sama sobě signál, že se nemáš ráda. Zvědom si tuto skutečnost kdykoliv, když se za sebe potřebuješ postavit, ale namísto toho ti v mysli naskakují věty typu „Nepřeháněj, zase tolik se snad nestalo… Nebuď hysterická… To vydržíš, není to tak hrozné… Nebuď citlivka…“ Ne a ne. Pokud ty cítíš, že to pro tebe není dobře a že to tobě nevyhovuje, tak už to je dostatečným důvodem k tomu, aby ses ozvala. Napiš si někam na viditelné místo nebo si každé ráno jako afirmaci opakuj větu „Moje pocity jsou důležité. Moje zásady jsou důležité. Jsem pro sebe důležitá.“