Váží si lidé tvého času? A ty?

Mnohé ženy sdílejí, že se opakovaně dostávají do situací, kdy lidé chtějí jejich službu zdarma. Dát užitečnou radu, konzultaci, komentář, povzbuzení, terapii, výrobek jen tak, klidně i bez poděkování, zdarma, automaticky. Chtějí přijít na setkání, zatančit si, něco si půjčit a předpokládají, že to nic nestojí. Přihlašují se na poslední chvíli na kurzy, nebo bez omluvy nepřijdou. Zruší smluvenou schůzku i po začátku akce nebo ji ani nezruší. Chtějí vrátit peníze, i když setkání proběhlo. 

Tyto ženy jsou smutné, chtěly by vyhovět, ale necítí se v tom dobře. Mají pocit viny, když odmítnou. Že by vlastně měly dávat zdarma. Jsou přece ženy. Mají otevřenou náruč. Obávají se, že je nebudou mít rádi. Že neuspějí. Že nebudou mít klienty, nebudou mít prodeje. Nebudou přijaté apod. Stává se ti to také? 

Jako bychom si nevážili času a energie toho druhého, neviděli ho. Jako bychom si ho nárokovali automaticky. Měli pocit, že čas nic nestojí, obzvlášť čas ženy, která je na mateřské dovolené. 

Uvědomujeme si, kolik našemu setkání ten druhý věnoval pozornosti, příprav, energie? Že se musel připravit, naladit, vymyslet, sestavit např. rituál. Zajistil místo,  vyzdobil ho, koupil květiny, domluvil hlídání pro své děti ad. Musel akci také propagovat. Vynaložil energii, aby přišel včas, vše bylo krásné a pak přijde na místo a čeká, čeká a 15 min po čase setkání, přijde zpráva: “Dnes to nestihnu, něco mi do toho přišlo. Příště určitě přijdu.”

Váží si lidé tvého času? Dodrží, na čem jste se domluvili? A ty? Možná si řekneš, ale já za to nemůžu, nelze to nijak ovlivnit. Ano, ale tebe to v tu chvíli rozladí. Takže se tě to dotýká. Pokud teda tě to nenechává absolutně klidnou, nemávneš rukou a nejdeš dělat něco jiného. Pak je to samozřejmě v pořádku.

Ovšem většinu z nás to minimálně rozladí, obzvlášť pokud je to dlouhodobě. Jak ty sama si vážíš svého času? Co děláš ve volných chvilkách, když se nikdo nedívá? Jak ten čas využiješ? Jasně, je v pořádku občas nedělat nic, není nutné být neustále jako mraveneček, ale vážíš si svého času? Uvědomuješ si, jak plyne a že ho tady vlastně máme omezené množství? Že za přípravami setkání stojí mnoho energie, pozornosti, laskavosti, času i tvorby. 

Už dlouho před vlastním setkáním se buduje  vzájemný vztah. Tvůrce i příjemce se potřebují cítit naplnění, aby setkávání, služba, ad. měly dlouhodobě smysl. Přinášely všem radost, uspokojení, aby se mohly posouvat, růst, zlepšovat se. Abychom se i jako tvůrci i jako příjemci cítili dobře, společná interakce nám dávala smysl a přinášela nádherné výsledky a posuny.

Když si toto uvědomíme, začneme se na svůj čas i čas těch ostatních dívat trošku jinak. Ve větší všímavosti, laskavosti a pozornosti. Umět ocenit svůj čas, sebe, to co umím a co dělám. Umět ocenit toho druhého, jeho přínos, tvůrčí potenciál, jeho energii. Vnímat, jak je čas vzácný, neopakovatelný, nádherný … jak se vzájemně potřebujeme a co úžasného si můžeme předávat. 

Přidej se do skupiny Alchymie podnikání – sdílej, inspiruj sebe i ostatní. Rosteme společně. A ještě pro tebe mám afirmace hojnosti jako dárek: https://alchymiezeny.cz/afirmace-hojnosti/