Hodná holka, která je sama sebou

Jsi stále ta hodná holka, jak tě nabádali v dětství? “Buď hodná, jinak tě nikdo nebude mít rád. Buď hodná, jsi přece holčička a ty musí být hodné a poslušné. Jéé, to je ale hodná holčička. Koukej, jak je Janička od vedle hodná. Pokud nebudeš hodná, nedostaneš lízátko nebo cokoli jiného.” Znáš to také?

Co pro tebe znamená být hodná holčička? Co tě napadne, když se na tohle téma hovoří? Syndrom hodné poslušné holčičky máme zarytý hluboko pod kůží. Často převzatý nebo okoukaný z předchozích generací žen, které byly přesvědčené, že jsou tady proto, aby učinily šťastné ty druhé. A na sebe nějak zapomněly.

Dávat ostatním, pečovat o ně, zalíbit se a líbit se, zasloužit si, být vždy usměvavá, laskavá, mít dobrou náladu, splnit všechna očekávání, naplňovat očekávání, být poslušná, plnit přání, říkat ano, mít vždy otevřenou náruč, soucit, obstarat, souhlasit, chválit, … atd. Určitě tě napadají další vlastnosti, jaké by měla ta hodná holčička mít. 

Co už jednou provždy říct: DOST! … “Ale jinak mě přece nebudou mít rádi! A já chci, aby mě rádi měli.” Myslíš? Být hodná přece neznamená za všech okolností všem vyhovět. Je opravdu důležité stanovit si své hranice a dělat pro druhé jen to, co samy chceme, co považujeme za potřebné a i tak se může stát, že nás prostě všichni mít rádi nebudou. To se nedá ovlivnit.

Nejdůležitější je především být věrná sobě, svým potřebám a svému tělu. Poslouchat, jak se cítí a co potřebuje. Ne, to neznamená být sobecká a zlá. To znamená pečovat i o sebe, věnovat si pozornost, vědět, co opravdu potřebuji. Kdyby to pro sebe udělal každý, najednou by už nevyžadoval po lidech okolo, co pro něj mají udělat. Protože by si to věnoval sám a přesně v takové podobě, v jaké potřebuje. 

Náhle by zmizely neustálé požadavky na ostatní, co mají dělat, jak to mají dělat, ataky, že něco nebylo včas, podle našich představ apod. Najednou bychom zjistili, že si mnoho věcí můžeme věnovat a dovolit sami pro sebe a naopak jimi můžeme těšit ostatní, protože jich sami máme dostatek. Být sama sebou může být i hodná holka.

Dávat to, čím jsme naplněni. Neustále nepožadovat, nevyčítat, nehodnotit. Ostatní se stejně vždy sami rozhodnou, zda nás budou mít rádi. I kdybychom je poslouchali sebevíc, nemusí se to stát. Naopak se v nás bude hromadit obava, že pokud jednou nevyhovíme, opustí nás. Cokoli dělat ze strachu nic krásného do života nepřináší. 

Proto není důležité, zda a jak moc jsme hodné, ale zda a jak moc dáváme samy hodnotu svému životu. Ostatní mají zcela svobodnou vůli, zda se k nám připojí či nikoliv. Jsi hodná a laskavá, i když prostě někdy říkáš ne.