Ticho – vzácný moudrý společník

Jsme zvyklí hodně povídat, švitořit, diskutovat, sdílet, občas se i překřikovat, skákat si do řeči a hlavně přemýšlet, analyzovat, vyhodnocovat, vybírat varianty. Řešit věci s rozumem, rozumně, zamyslet se nad nimi, hodnotit pro a proti.

Tak proč ticho? Je zvláštní, plíživé, smutné, vyhýbáme se mu? Nebo naopak je to náš společník? Alespoň příležitostně, nebo i častěji? Co pro tebe představuje ticho? Zkus na ticho, klid, samotu pohlédnout jako na vzácného moudrého společníka. Je čest být v jeho blízkosti. Mnoho tě naučí.

V tichu člověk začne slyšet svůj hlas. Začne ho vnímat opravdově, jeho zvuk a esenci nic neruší. Lze mu naslouchat jasněji a můžeš v něm najít spousty odpovědí na své otázky. Není třeba se ho bát. Není nezbytné každý okamžik svého života něčím vyplnit. Mluvením, blízkostí ostatních, prací, nejrůznějšími aktivitami. Je skvělé si alespoň občas dopřát léčivé ticho, spočinutí, naslouchání svému srdci, svým pocitům.

Možná právě nyní. Proč to neudělat hned. Začíst se do knihy vlastních příběhů, pocitů a intuice. Být si blíž. Vnímat, co opravdu potřebuješ, po čem toužíš, co chceš, co tě naplňuje. Třeba to všechno víš. Přesto je ticho a spočinutí nenahraditelné, vyživující, potřebné. Dopřej si ho. Možná se budeš divit, co všechno ti poodhalí.

Být sám (se) sebou. Naslouchat si a opravdově se vidět. Ne jen v souvislosti s ostatními, ale za sebe. Učme to i své děti. Občas jen být, v tichu, tady a teď. To je nejlepší a nejmoudřejší pomocník, obzvlášť pokud řešíme v životě nějaká důležitá témata. Rozhodujeme se, začínáme novou etapu života, nebo na ni chceme vykročit a nevíme jak. Když se hledáme, chceme najít své dary, poslání, vize ad. 

Vše už víme, vše máme v sobě, jen to uslyšet. Jak se říkávalo “jít za hlasem svého srdce”. Srdce ví, ty víš. Naslouchej své moudrosti a nech se vést svými opravdovými pocity. Přijímej s vděčností, co ti život odhaluje a přináší. Vydej se do krajiny svého srdce právě teď.