Co mohu světu nabídnout?

Od dětství většina z nás slýchala, že se musíme dobře učit, být poslušné, mít věci v pořádku, dodržovat pravidla, mít dobré známky, prostě snažit se. Byly jsme nabádány k tomu, že musíme vystudovat, aby z nás něco bylo a našly jsme si dobrou práci. Ideálně takovou, ve které bychom zůstaly celý život, jak to většinou měly generace před námi. Nikdo se nás moc neptal, co nás baví, co nám jde. Důležité bylo splnit úkoly, mít jedničku z prověrky a dřít, pokud nám něco nešlo. 

Pokud nám něco šlo, často se to bralo automaticky, měly jsme pocit, že to umí každý. Že když nám něco jde a nemusíme se dřít, tak není zapotřebí se tomu věnovat. Proto většina z nás nevěnuje příliš pozornosti tomu, co nás baví, co nám jde hezky od ruky, bez velké námahy. Co bychom vlastně dělaly vždycky, i kdyby nám za to nikdo nezaplatit. Co je to to naše.

Nemusíme se na tuto činnosti příliš připravovat a když jí děláme, máme radost, těšíme se, až ji budeme moci dělat. Mnohdy ji děláme vlastně pořád, automaticky. A vůbec nemáme pocit, že by to bylo něco mimořádného a úžasného. Že by to mohli potřebovat i ostatní lidé, kteří to neumějí a že by nám za to rádi zaplatili, kdybychom je to naučily. Ano, takto jednoduché to je.

I když jednoduché… nemusí to tak být. Protože mnohé z nás, když se nad tímto tématem zamyslíme, si asi řekneme, že nic zajímavého ani mimořádného neumíme, že ničemu nerozumíme, že to jsou samé obyčejné věci. Jenže, to je právě ono! Co nám připadá obyčejné, vůbec nemusí být obyčejné pro někoho jiného.

A jak je to u tebe? Vnímáš, jaké činnosti tě v životě naplňují a děláš práci, která tě baví, která ti dává smysl? Nebo tam máš zatím ten navyklý program, že nejdřív práce, pak až zábava, pak až to, co tě baví? 

Jakou práci děláš? Jak se ti v ní daří? Opravdu bys ji dělala, i kdyby ti za ni nikdo neplatil? Vstáváš ráno s nadšením, že jdeš do práce? Těšíš se? Jde ti hezky od ruky a po skončení se zase těšíš na další den? Je tvá práce tvůj život? Jsi v ní sama sebou? Využíváš v ní své dary? Hovoříš o své práci často? A je to s nadšením? Když se zamyslíš nad tímto tématem, cítíš radost a naplnění? 

Já ano. Mám ohromnou radost, kolik žen se díky mému vedení rozhodlo proměnit svůj život, změnit svou práci, změnit svůj úhel pohledu a postavilo se do vlastní autenticity a do vlastní síly. Každý den se těším, co mě zase potká, co nového vymyslím, s kým se setkám, s kým budu mluvit a o čem. 

Cítím chvění kolem žaludku, když ráno vstanu a představím si, co mě dnes čeká. Je to opravdová radost žít své poslání každý den. Rozdávat ze svých darů, přinášet lidem nadšení, povzbuzení a inspiraci do jejich života. Díky této radosti mám plno úžasných nápadů, potkávám zajímavé lidí, se kterými se můžeme inspirovat. Plně jsem se otevřela svým darům a protože žiji a každý den realizuji svá témata potkávám mnoho lidí, kteří s mými tématy souzní.

Ano, samozřejmě, že i já si potřebuji odpočinout, načerpat nové síly, vydechnout, občas jsem unavená, nebo se mi nechce. Ale kdybych odpočívala příliš dlouho, bylo by mi to líto, nebo spíše bych to dlouho nevydržela a musela bych se zase vrhnout do práce. Protože bez ní bych to nebyla já. Kus mě by chyběl.

Žít své poslání je obrovsky nabíjející a úžasné.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.