Sebeláska jako má přirozenost

Někdy i v sebelásce máme tendence k hodnocení, co je dobré a co špatné. Co je pro mě přijatelné a co už ne. Ano, je to cesta směrem k sobě. Určitá rozpolcenost, teď se mám ráda,  teď už ne. Jejda, to musím rychle změnit, jinak nebudu dost dobrá. Jinak mi ta sebeláska nepůjde, jinak se zaseknu na cestě a nezvládnu to.

Možná na sebe i v sebelásce máme příliš vysoké nároky, třeba příliš posloucháme, jak to mají ostatní, a jsme smutné, že nám se to ještě tolik nedaří. Klademe si otázky, zda to vůbec kdy zvládneme. Zda to dokážeme. Vnímám velmi silně, že v určité fázi je skvělé se prostě uvolnit, i když se mi něco nedaří. Netlač řeku, teče sama, praví jedno moudré přísloví. Víc se uvolnit do plynutí, nehodnocení, do přijímání. 

Není třeba vše hodnotit, zda je to dobře, nebo špatně. Prostě to JE. I neúspěchy, selhání, pády a kolapsy nám mohou a velmi často opravdu přinášejí ty nejzásadnější proměny, největší poklady, největší poznání a obraty. Nejzásadnější AHA momenty. Ano, mohli jsme na to přijít i jinak, třeba snadněji nebo mnohem dříve, ale z nějakého důvodu se to nestalo. Nebyli jsme vnímaví k té jednodušší cestě, tak musel přijít kolaps, pořádná stopka, zastavení. Abychom konečně vnímali, pochopili nebo uviděli. 

Vnesme do života více spontánnosti, pravdivosti, čistoty, jednoduchosti, lehkosti, více přijímání. Prostě tolik netlačit, tolik se nesnažit, ale nechat život proudit, téct a přijímat dary, výzvy, cokoli, co nám přichází do cesty. Neboť my nikdy nevíme, jak podstatné věci nám to může přinést. Jaké důležité lidi můžeme potkat. I když to s námi v danou chvíli právě neladí, nelíbí se nám to, chceme to jinak, nebo to nechceme vůbec. Je to určitě výzva. Ale je opravdovým bohatstvím, když se láskyplnost, radost, jemnost, laskavost, pravdivost, čistota a další stávají naší přirozeností.

Už se nemusíš snažit, stačí je přijmout do svého života, otevřít se jim, nechat je přicházet. Naše emoce jsou samozřejmě součástí, ale nejsou tak podstatné, důležitá je otevřenost. Nelpění na svých představách, co by jak mělo být, ale přijetí, toho, jak to právě teď je. Nechat proudit v našem životě božskou energii.