Jak úspěšně vyřešit každou konfliktní situaci pomocí 3 snadných principů

Je příjemné vnímat, že dokážeme komunikovat se svými dětmi (a nejen s nimi) tak, aby se ani jedna ze stran necítila špatně, ponížená nebo nepochopená. Výchova bez poražených je v tomto velmi nápomocná metoda a přináší jednoduchá pravidla, jejichž používání nám může velmi usnadnit řešení konfliktních situací, ale i jejich pochopení a nalézání východisek, která jsou přijatelná pro obě strany problému.

Jestliže se ti v rodině, zaměstnání nebo jiných vztazích opakovaně dějí konfliktní situace, které jsou pro tebe složité a nevíš, jak jimi projít, tak, abys na konci necítila vinu a nepříjemné pocity ani ty ani ten druhý, vyzkoušej následující pravidla, jejichž autorem je Thomas Gordon, a jsou univerzálně použitelná pro všechny spory.

Nejprve je potřeba si uvědomit, kdo je „vlastníkem problému“. Jsi to ty, nebo druhá strana, anebo máte problém oba? Podle tohoto klíče pak lze zvolit vhodné reakce a řešení.

1. PROBLÉM MÁŠ JEN TY

Ty se zlobíš, prožíváš nepříjemné pocity, ale druhá strana nic takového neřeší a může být tvou reakcí i překvapena nebo zaskočena. Většinou tato situace nastává, když za sebou máme ten den už několik situací, ve kterých jsme se necítily dobře, a tato je už jen pomyslnou poslední kapkou. Pokud to tak je, je namístě se (třeba zpětně) zaměřit na to, abys příště uměla vysledovat napětí ve svém těle už v průběhu, a včas dosytila své potřeby tak, aby nedošlo k přetížení nebo emočnímu vysílení. Je jen naší zodpovědností, abychom se o sebe dostatečně postaraly, a zabránily eskalaci napětí v našem těle.

„Já“ výroky: V samotném konfliktu je v tomto případě důležité používat takové výroky, které popisují, jak se v tu chvíli cítíš, co ti vadí a co prožíváš. Tím po celou dobu ponecháš problém u sebe a druhé straně jen popisuješ, co se s tebou děje a jaké bude mít situace důsledky. Vyhneš se tak neprospěšnému označování viníka, vyčítání, ponižování druhé strany a podobně.

Příklad: Přišla jsi večer z práce domů, a celý byt je vzhůru nohama, není uklizeno a tebe to rozčílí. Efektivní komunikace směrem k dětem může vypadat takto: „Celý den jsem byla v práci, jsem unavená, chtěla jsem si odpočinout, a když vidím ten nepořádek, vím, že to nebude možné, že to budu muset uklidit a z toho se cítím vyčerpaná a rozzlobená.“

2. PROBLÉM MÁ JEN DRUHÁ STRANA

Pasivní a aktivní naslouchání: Pokud je situace opačná a konfliktní situaci vnímá jen druhá strana, naším úkolem je tam zkrátka být a naslouchat.

Principem pasivního naslouchání je zůstat přítomní, tiší a nenaskakovat na to, co druhý říká, nekomentovat to, nenechat se vtáhnout do jeho emocí. Jen uznáváme pocity druhého a vytváříme bezpečný prostor, ve kterém může projevit, co potřebuje. Můžeme kývat hlavou, říkat „rozumím, chápu tě“, ale vždy upřímně. Případně můžeme použít tzv. otevírací otázky typu „Jak se teď cítíš? To muselo být těžké, že? Co bys teď potřebovala?“, které umožní druhé straně, aby ještě více pustila své emoce ven a všechno napětí uvolnila.

Aktivní naslouchání je opět vědomá přítomnost, empatické naslouchání, a navíc i popsání toho, co druhý říká, svými slovy. Může to být například větami „Takže pokud tomu dobře rozumím, tak…“ nebo „…pochopila jsem to správně?“ Tím, že rekapitulujeme, co jsme slyšely, prohloubíme pochopení problému a ujistíme druhou stranu o tom, že byla vyslyšená a přijatá. To zabrání pocitu selhání nebo ponížení, které by následovalo, pokud bychom ji nevyslyšely nebo třeba problém bagatelizovaly.

Aktivní a pasivní naslouchání pracuje s principem cibule, kdy víme, že jádro problému může být často odlišné od toho, jak se na první pohled jeví. Zejména otevíracími otázkami pak můžeme docílit toho, že se dotyčný propracuje k tomu, co mu skutečně vadí a je opravdovou příčinou jeho nepříjemných pocitů. Tím, že se tento hlavní problém odkryje a je vysloven, přichází obrovská úleva a uklidnění. Kdyby jádro problému zůstalo neobjevené, příště se na něj může nabalit jiný zástupný problém. Vyhraď si proto dostatečný prostor k tomu, aby bylo možné se k jádru postupně dostat.

Příklad problému druhé strany: Přišla jsi večer domů z práce, a tvá dcera měla trápení ve škole, chtěla by ti všechno vypovědět, ale ty jdeš místo toho uklízet a jí rozčílí, že na ni nemáš čas. Řešením, které nebude eskalovat celou situaci je naslouchání dceři, případně kladení otázek nebo rekapitulování: „Takže ty jsi se těšila, že až přijdu z práce, budeš mi moci říct, co jsi zažila ve škole, je to tak?“

3. OBĚ STRANY MAJÍ PROBLÉM

Dohody: Jestliže je konflikt vzájemný, je potřeba si ujasnit potřeby obou zúčastněných a dohodnout se na tom, jakým způsobem se bude podobná situace řešit příště.

Můžete si vzít velký arch papíru a na něj si vypsat,co každá z vás v takové situaci potřebuje. Ty můžeš napsat, že potřebuješ, aby bylo doma uklizeno, když přijdeš večer z práce. Tvá dcera může napsat, že si s tebou potřebuje večer chvíli povídat, aby ti mohla povyprávět, jak se celý den měla. Pak navrhněte možná řešení: pište vše, co vás zrovna napadne, nic není špatně. Všechny návrhy vyhodnoťte a vyberte z nich to, na kterém se shodnete obě. Toto pravidlo pak zaveďte do praxe a dohodněte si i kontrolní mechanismus – stanovte dobu, po které se znovu sejdete a zkontrolujete, zda to oběma stranám takto vyhovuje, nebo je třeba najít jiné řešení.

Smyslem respektující komunikace a výchovy bez poražených je vyřešit jakýkoliv nesoulad ve vztazích tak, aby se obě strany cítily dobře, spokojeně a situace byla tzv. win – win. To má následně dopad jak do osobní sféry každé strany sporu (zvyšuje sebevědomí, sebepřijetí, zejména u dětí), ale i do vzájemného vztahu, který může být díky tomu obohacující, nezraňující a oboustranně prospěšný.

Je v pořádku a přirozené dělat chyby v komunikaci nebo nezvládnout situaci tak, jak bychom si přály. Pokud se ti to stane, neobviňuj se, buď k sobě laskavá a oceň se za to, že chápeš důležitost péče o sebe a své vztahy a každou další zkušeností se posouváš. Stále se učíme a zdánlivá chyba je jen příležitostí znovu si připomenout naučené principy a příště konfliktem projít lépe.  

Přední mentorka žen zaměřená na ženskou sexualitu, sebelásku a seberozvoj. Studuje koučování na Institutu integrované sexuality v Americe. Založila projekt Alchymie ženy, kde během tří let prošlo kurzy již přes 35 tisíc žen. Napsala knihu Deník mámy a dcery a sama má dvě dospívající dcerky. Se svým manželem oslaví již 20 výročí od svatby a je jí velkou podporou nejen na podnikatelské cestě. Pořádá workshopy, konference, retreaty v zahraničí a online kongresy i kurzy, které pomáhají otvírat oči a milovat život.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.