Poslání aneb co tě ve škole nenaučili

Víte, říkám si, jak málo účinná byla snaha vzdělávacího systému, připravit nás na naše poslání. A přitom si pamatuji, že se nás každý rok, vždycky minimálně jednou, zeptali, čím chceme být. Nastala chvíle vymýšlení, srovnávání se s ostatními, někdy snahy nevybočovat z řady a někdy naopak vybočit a odlišit se za každou cenu co nejvíc. Jestli jsou zamýšlená a vymyšlená povolání pro nás dobrá nebo ne nám nikdo neříkal nebo posměšně kroutili hlavou nad kosmonautem nebo prezidentkou. A to bylo vše.

Doma se nás snažili připravit o něco lépe, ale nevím jestli jste si toho všimly taky…
Hodně rodičů, se snaží své děti ochránit a připravit jim lepší budoucnost, než měli oni a často chtějí, aby jejich děti naplnili jejich nenaplněné sny. O naplňování dětských snů tady jde až na posledním místě. Pak se zase vzděláváme a na naše přání duše a naše sny, které jsme měly kdysi dávno ZAPOMÍNÁME.

Většinou zapomínáme přemýšlet nad tím, zdali to, co děláme, je naše poslání. Jestli jsme na své životní cestě správně, jestli jsme někde neuhnuly, jestli jsme někde nesešly z cesty, jestli jsme někde nezabloudil a přitom jen my samy víme, jak se u toho cítíme.

Navenek to může vypadat parádně. Budou vás obdivovat, plácat vás po rameni, budu říkat, že to, co děláte, je super, že jste v tom skvělé a vy přitom víte, že byste to chtěli malinko jinak a možná nevíte jak. Možná tam hlodá jenom maličký plamínek touhy. Touhy objevit něco, co jste si myslely, že za život objevit stihnete.

Co když nestihnete?

Prožijete celý život a budete mít na konci pocit, že byl naplněný? Určitě jsme se snažily o co nejlepší vztahy a snažíme se prožít život nejlépe jak umíme. Ale zažít pocit naplněného poslání, naplněného smyslu života, je nádherný, hluboký, uklidňující, až skoro posvátný pocit, který přeju každému. Úplně každému z nás.

Chcete 3 tipy jak zaručeně podpořit svoji cestu Poslání?

Tip jedna: musíte vědět, že chcete.

Pokud víte, že chcete objevit a nejen objevit, ale i naplno prožít svoje poslání, tak to nechávejte náhodě. Když budete chtít, životní události a okolnosti se začnou skládat tak, abyste ke svému poslání došly. Nebude to mávnutím kouzelného proutku, ale může to být třeba absolvování kurzu Alchymie tvého poslání. Nikdy nevíte, co na té cestě objevíte a nikdy to nezjistíte, pokud se na tu cestu nevydáte.

Druhý tip: obklopte se podobně naladěnými lidmi.

Jen ten, kdo je na cestě s vámi anebo je kousek před vámi, vás muže inspirovat i povzbuzovat. Protože se říká – S kým jsi, tím si. Neznamená to, že když se budete kamarádit s prodavačkou, stane se z vás prodavačka, ale znamená to, že nemusíte znát všechno a nemusíte ani všechno sama objevit a sama nastudovat a i to kouzlo party a podobně naladěných žen , které se vzájemně podporují a spolu propojují a obohacují a sdílí je důležitý milník objevení svého poslání

3. tip je ten, že když už se na cestu vydáte, tak sledujte proměnu vašeho života.

Zcela vědomě si užívejte, že je něco jinak než bylo před měsícem nebo před rokem. Jenom díky tomuto postupnému zvědomění si, můžete odhalit, jak se váš život proměňuje během procesu.

Na cestě hledání vašeho poslání můžete zažít pocit nejistoty, že třeba nevíte, jestli opravdu tudy anebo nevíte vůbec kudy.

Když si budete zvědomovat vaše posuny a vaše jednotlivé kroky, uvidíte, že jste už ušly kus cesty a podíváte se dopředu, že jdete a kráčíte krásným směrem.

Na závěr mi dovolte zamyšlení, proč je lepší poslání mít nebo nemít.

Já bych si ze srdce přála, až budu stará (Říká se, že na stará kolena lidé nejvíc litují v životě, ne, toho, co udělali, ale toho, co neudělali), a já se těším že až budu stará, budu se usmívat, v očích poznání. Krásná, hluboká zkušenost, že jsem ve svém životě své poslání ne, našla, ale že jsem s ním šla ruku v ruce. Že jsem svůj život díky poslání naplnila a totéž přeji i vám.

Chceš dát vědět, až bude kurz o Alchymie tvého poslání otevřený? Zadej tu email a dozvíš se to jako první.