Být na cestě POSLÁNÍ

Kladete si někdy otázku, jestli jste na své cestě správně? Jestli vás život naplňuje a baví? Jestli jste opravdu teď tam, kde chcete být?

Nebo jste ve víru povinností a občas si pro sebe utrhnete chvilku a užíváte si zasloužený relax?

Zpravidla nás vede vnitřní touha a ani si neuvědomujeme, že jsme něco začaly hledat.

Ale to hledání tam je, i když ho přímo nepojmenováváme. Někde uvnitř, hluboko víme, jestli to máme nebo po tom toužíme a vůbec netušíme jak se k tomu dostat a protože je to daleko nebo hluboko, tak se tím moc nezaobíráme a nepřemýšlíme nad tím.

I tohle je naše cesta.

Kdysi jsem si ani neuvědomovala, že mohu své POSLÁNÍ objevit a najít. A přesto jsem na cestě ke svému POSLÁNÍ byla. Kdysi jsem chodila každý den do práce a plnila svoje povinnosti. Netoužila jsem po ničem velkém. Byla jsem spokojená. Bavila mě moje práce??? Ani náhodou. Ale byla jsem v tomto oboru vzdělaná a tak jsem pokračovala v započatém směru.

Moje snaha o hezký život spočívala v tom, že jsem si užívala chvíle mimo práci. Sportovala jsem, stýkala se s přáteli, založila rodinu. Práce byla pro mě zdroj vydělávání peněz, abych si mohla dovolit ten relax a to volno. Ta moje velká změna nastala až na mateřské. Kdy jsem si uvědomila, že budu muset zanedlouho odložit své děti do výchovného ústavu a vrátit se do práce. Své děti jsem milovala a protože miluji české velikány jako byl Komenský, Hus nebo Karel IV. A inspirovala jsem se od nich, tak jsem začínala tušit, že něco není správně. Komenský říkal a jeho slova potvrzovala hromada soudobých psychologů, že vývoj dítěte ovlivníme do 7 let. To je doba, kdy nás nejvíc potřebuje a můžeme do něho vložit ty nejdůležitější hodnoty. A vy jste s ním do dvou nebo do tří let a pak vám dítě vychovává někdo, kdo s ním tráví víc času než vy.

Moje touha být s dětmi – vložit do nich to podstatné – já a rodina, ne, nikdo jiný. Mě vedla k tomu, že jsem na mateřské začala podnikat. A tam odstartovala moje cesta objevování mého poslání.

Našla jsem ho hned? Neee. Ale každý krok mě k němu vedl. Dál a dál a to objevování je taaak krásné…

Když se povívám zpětně, všechno to mělo smysl. A můj záměr se naplnil. Jsem se svými dětmi, víc, než je běžné. A je to na nich vidět? To víte, že ano. Přála bych vám je poznat.

A jako bonus? Žiji své poslání v praxi. Začíná to probuzením – s úsměvem. To jsem nemívala. Nevím, máte to tak? Je to hezké. Dnes je tuším úterý. Jsem na terase se svojí oblíbenou kávou a noťasem na klíně. Koukám do zeleně. Píšu pro vás tento článek. Vstávala jsem bez budíku. Změnila jsem profesi. Vše se dělo postupně, po malých krůčcích. Když jsem byla malá, říkávali mi, že bych měla být učitelka. Vždy se ke mně stahovaly děti, které chtěly s něčím poradit. Jak se mi povedlo, že jsem se stala účetní, to ani nevím. Plnila jsem přání a očekávání rodičů. Ale teď mě to vrátilo do dětství. Stahují se kolem mě ženy, které potřebují poradit s podnikáním nebo se životem, se svojí multipotencialitou. A co významně přispělo k mému POSLÁNÍ???

Kurz Alchymie Tvého poslání.

Ano. Setkání s Lucií Harnošovou a spolupráce s ní. Když se totiž vydáte na cestu za svým POSLÁNÍM, tak vás to k němu prostě dovede. Někdy dřív, někdy později, ale dovede. Jsem o tom skálopevně přesvědčená.

Teď už nebývám šťastná jenom ve chvílích relaxu. A totéž přeji i vám.