Můžeme mít rády strach?

Strach je emoce, která nás snadno pohltí, kterou nepřijímáme a díky které často zamrzneme. Strach nám ale přináší také spoustu darů a je zajímavou zprávou pro nás. Pojďme se na něj blíže podívat.

NA KONCI ČLÁNKU NAJDETE OTÁZKY, které vás blíže navedou k tomu, jak vnímáte svůj strach. Najděte si klidné místo, nalaďte se na sebe a na přítomný okamžik, uvolněte se dechem a zapisujte si, co k vám přichází. Vůbec nad odpovědmi nepřemýšlejte, nehodnoťte je a ani se je nesnažte v tuto chvíli pochopit. Jen zapisujte volně proudící zprávy. Později se na své odpovědi podívejte znovu a hledejte v nich souvislosti a nové úhly pohledů na strach. Možná budete překvapené, co vám tato krátká sebereflexe přinese.


Všimněte si ho zavčas

Když k nám strach přijde, nejprve se usadí v našem těle a až potom začnou přicházet myšlenky s katastrofickými scénáři.

Zkuste si strachu všimnout ještě dříve, než se nám tyto myšlenky rozjedou. Vnímejte, kde v těle se strach usadil. Cítíte ho v srdci? Nebo v zádech? Skrývá v bříšku nebo snad v krku? Když toto místo máte, prodýchejte jej. Soustřeďte se na to místo a směřujte svůj dech do něj, a dělejte to tak dlouho, dokud neucítíte, jak se toto místo uvolňuje a strach se začíná rozpouštět.

Také pomáhá, když si vědomě řekneme: „Mám strach. A mám myšlenky, které ho rozvíjí.“ Pak nás strach nepohltí a my si od něj dokážeme udržet odstup.

Strach nám přináší jeden velký dar. Dar instinktu. Volně plynoucí strach, který nás nepohltí, ale jen plyne, nás upozorní, abychom zbystřily své instinkty. 

Představte si situaci, kdy řídíte auto a náhle  před vámi někdo prudce zastaví. Když v té chvíli nedovolíme, aby nás strach pohltil, ale necháme ho volně plynout, probudíme naše instinkty: „Aha, teď musím zbystřit, být bdělejsí a více se soustředit.“ Když bychom se strachem nechaly pohltit, zastavíme auto, vystoupíme a odmítáme pro tuto chvíli anebo klidně i delší období řídit.

Pojďme si ještě vyzkoušet vnímání zbystřených instinktů právě teď jednoduchým cvičením.

Pohodlně se usaďte, zavřete oči a soustřeďte se na to, jaké zvuky kolem sebe slyšíte. Zaposlouchejte se alespoň do pěti zvuků a vnímejte, který je blízký a který je vzdálený.

Zvuky v tomto cvičení můžete nahradit vůněmi nebo zrakovými vjemy. Můžete si také zahrát hru pro dva, kdy si před sebe vyskládáte několik předmětů. Vy si je prohlédnete, pak se otočíte, ten druhý několik předmětů odebere a vy pak řeknete, které z nich chybí.

Takto funguje volně plynoucí strach, který aktivuje naše instinkty a smysly a vrací nás zpět do přítomnosti. Je to uvolněná bdělost.

Vyzkoušejte si hrát si se strachem a všímat si darů, které nám přináší. Zkuste si ho uvědomovat, když přijde, nenechejte se jím pohltit, ale seznamujte se s ním.

Otázky k prozkoumání vašeho vnímání strachu:

Strach je pro mě….

Cítím ho v těle….

Od dětství se mi strach projevuje …..

Vždycky jsem na něho reagovala tak, že ….. 

Můj dech při strachu…. 

Poloha mého těla, když cítítm strach je…..

Barva mého strachu je….

Tvar mého strachu je…..

Vůně mého strachu je…. 

Kdybych strachu mohla něco říct, bylo by to….

Kdyby mohl mluvit strach, řekl by mi…..

Když se podívám na svůj strach vidím….

Když se mu ještě více přiblížím vidím….