Emoce jsou pro nás často velkým strašákem. Bojíme se, že nás zahltí, že kvůli nim sobě nebo někomu jinému ublížíme a nejraději bychom se jich hned zbavily. Anebo alespoň těch „nepříjemných“. Pojďme se na emoce podívat novou optikou.
Emoce jsou pro nás velkým darem. Přináší nám důležité zprávy z našeho vnitřního světa. Když začneme brát emoce jako pošťáky, kteří přichází se zprávami – „tady jsem, hele, podívej se ještě sem…“ , můžeme je více zkoumat, hrát si s nimi a hlavně se na ně můžeme upřímně dívat.
Mnohé z vás pravděpodobně z dosavadního přijímání emocí znáte takovou tu nezdravou polaritu. Na jedné straně emoce popíráme. Předstíráme, že žádné nejsou, že je vše dobré, že vše funguje a potlačujeme je někam hluboko do sebe. A pak jsme samozřejmě překvapené, když jednoho dne vybouchnou na povrch a to přesně v situaci, která se nám to vůbec nehodí. Když své emoce popíráme, mohou vybublat i v podobě psychické nerovnováhy a psychosomatických potíží – akné, ekzému, bolesti zad apod.
A druhá strana tohoto nastavení je o úplném pohlcení. Když s emocemi splyneme a staneme se jimi. Když se v nás tak rozbouří, že si nedokážeme udržet sebemenší odstup. V takovém stavu opravdu můžeme ubližovat sobě i lidem okolo nás.
Co je pro nás tedy nejvíce vhodné?
Být někde uprostřed těchto dvou polarit. Emoce přijímat, zkoumat, brát je jako dar a zároveň se jimi nenechat pohltit, držet si odstup. Navazovat s emocí vztah je možné i právě díky tomuto odstupu. A jak se tuto emocionální intomitu učit? Postupně. Zkoumat jemnější signály emocí a ptát se, co nám přináší. Hledat si díky zkušenostem právě tuto polohu někde uprostřed zahlcení a odmítání.
Cvičení, které si můžete pro další zkoumání emocí udělat:
V dalším článku se podíváme na konkrétní emoce a tipy, jak se s nimi spřátelit.