Smyj to, co neslouží – obrazně i doslova

Naše obrazy pro nás mohou být cenným zdrojem sebepoznání. A to nejen jako výsledné artefakty. Často se to nejdůležitější odehraje v průběhu samotné tvorby. V tomto článku bych vám ráda popsala, jak můžete pracovat s arteterapeutickou technikou “akčního akvarelu” neboli smejvákem. Techniku si můžet vyzkoušet sami nebo společně se svými dětmi. Ilustracemi k technice jsou mé vlastní obrazy vytvořené v průběhu posledních deseti let. Akční akvarel je arteterapeutickou technikou, ale my s ní budeme pracovat v rámci artefiletiky. Cože tento výraz znamená? Artefiletika používá podobné prostředky a techniky jako arteterapie, ale nevyužívá je k léčebným účelům, ale k osobnostnímu a sociálnímu rozvoji.

V artefiletice je tvořivý proces popisován jako cesta “tam a zase zpátky.” Cestou tam je myšlen proces tvorby od začátku až po finální výsledek. Cestou zpátky je rozuměna reflexe tvořivého procesu. Co je jinak než bylo předtím? Co jsme se naučili? Co jsme se o sobě dozvěděli?

Než se vydáme na “cestu” za našimi vlastními obrazy, připravíme si vše potřebné. Pokud se chystáme tvořit společně s dětmi, věnujeme dost času přípravě prostředí. Ošetříme ho tak, aby nás pak nic nevytrhávalo z procesu tvorby. Připravíme si igelit pod papír a savou hadru na utírání vody.

Pro samotnou tvorbu potřebujeme:

● Tvrdý papír formátu A4 nebo A3 (Vyšší gramáž papíru je důležitá, obyčejný kancelářský papír by se nám pod vodou rozmáčel a potrhal).

● Vodové nebo anilinové barvy, příp. barevné tuše

● Štětec, misku s vodou, houbička na nádobí

● Zdroj vody, ve které budeme obraz vyplachovat – umyvadlo, sprcha, řeka, jezírko…

● Na dotvoření fixy, suché pastely nebo pastelky

 

Můžeme se pustit do tvoření:

● Malujeme sami nebo s dítětem. Každý na svůj papír. Papír nejprve namočíme buď pod kohoutkem, nebo mokrou houbičkou (při tvoření v přírodě použijeme potok nebo jiný zdroj vody).

● Do mokrého papíru zapouštíme barvy. Štětec hodně namáčíme. Malujeme místo vedle místa, různě přes sebe ve vrstvách, aniž bychom sledovali nějaký záměr. Až máme plochu zaplněnou, jdeme barvy vypláchnout pod vodu. Dobré je, když je malba před vyplachováním trochu suchá i trochu mokrá.

● Z arteterapeutického hlediska je právě vyplachování velmi silným a intenzivním procesem. Voda odplaví přebytečnou barvu. Pro nás je to velký okamžik napětí, zda voda nespláchne veškeré naše barevné stopy. Zároveň pro nás může být uvolňující, že vše přebytečné je odplavováno a zůstává jen to, co je důležité.

● Proces nanášení a vyplachování barvy můžeme ještě jednou až dvakrát zopakovat.

● Poté necháme obraz uschnout.

● Obraz si prohlédneme a hledáme v něm tvary a struktury, které nám něco připomínají. Tvarů se můžeme chytit a zvýraznit je. Může vznikat krajina, možná se ve skvrnách ukrývají nejrůznější zvířata. Záleží jen na vaší představivosti. Pro zvýraznění tvarů používáme fixy, pastelky či pastely.

● Děti můžeme nechat volně kreslit. Pokud jsou již starší, je toto právě vhodná technika pro překlenutí výtvarné krize.

● V průběhu celého procesu tvorby jsme stále přítomní a v kontaktu se sebou. Vnímáme, jak se cítíme, jaké fáze procesu jsou nám příjemné či nepříjemné.

Aby měla aktivita skutečně sebepoznávací potenciál, je třeba ji reflektovat a dát do souvislostí.

Otázky, které si můžete pokládat:

● Jak se mi tvořilo, pracovalo?

(bavilo mě to, nudilo, chtěla jsem to mít rychle za sebou, nemohla jsem se do toho dostat, ostýchala jsem se…)

● Jak mi vyhovoval výtvarný materiál?

● Jak mi vyhovovalo téma?

● Jak jsem spokojená s výsledkem?

● Co bych příště změnila, udělala jinak?

● Znám některé situace, jež jsem zažívala při tvoření, ze svého běžného života?

Velmi cenné je, když tento dialog může probíhat ve skupině. Najednou totiž zjišťujete, že ostatní členové zažívají některé věci podobně, jiné však různě. A toto je velmi cenný zdroj sebepoznání. Sebepoznání totiž není možné, pokud není založeno na srovnávání vlastního sebeobrazu s chováním a míněním ostatních lidí. Jak jinak mám poznávat, jaký jsem.

Podobným, ale zjednodušeným způsobem můžete komunikovat o tvorbě se svými dětmi. Pokud vy sami s nimi dokážete mluvit o tom, jak se vám tvořilo, třeba je tím povzbudíte k vlastnímu sdílení.

Sama osobně jsem tuto techniku zažila sama na sobě i s dětmi mnohokrát. Naposledy při tvorbě novoročních janter, kdy jsme se skupinou žen nejprve malovaly barvami, abychom symbolicky vyjádřily obsah minulého roku. Pak jsme přebytečnou barvu vypláchly v řece a zbylé skvrny a stopy barev jsme použily jako základ pro tvorbu naší nové vize na další rok.

O dalších výtvarných technikách, které vedou k sebepoznání, se dozvíte ve videu pro Kongres 2018 Inspirací ke svobodě.

Pokud si chcete vyzkoušet tuto či jiné arteterapeutické techniky ve skupině pod mým vedením, můžete se přihlásit na celodenní workshop.

O autorce:

Radka Rubešová

Výtvarná pedagožka, lektorka a arteterapeutka.

Baví mě práce s výtvarným materiálem, experimenty a vytváření nových technik a postupů. Jsem spoluautorkou několika knih o tvoření s dětmi (např. http://obchod.portal.cz/vychova-

prozitkem/).Miluji improvizaci a práci s přítomným okamžikem, kdy se nechávám nést aktuální situací s důvěrou v sebe, své znalosti a zkušenosti na tomto poli. Věnuji se prožitkové práci s hlínou a studuji arteterapeutickou techniku Práce v hliněném poli. Vedu výtvarné prožitkové workshopy pro děti i dospělé. Mám podporujícího muže a tři děti.
www.radkarubesova.cz
www.tvorimespolecne.cz

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.