Představuji se

Cesta k mému ženství začala v jedenácti letech oslavou mé první menstruace. Díky otevřenému a blízkému vztahu s rodiči jsem dostala dobrý základ. Když sdílíme vzpomínky na menarche v ženských kruzích, bývám téměř jediná, která vypráví svůj příběh s úsměvem a radostí. Během mého dětství a dospívání se stala samozřejmě také spousta situací, které mě zablokovaly. Bála jsem se odevzdat muži, věřit mu. Málo jsem si věřila a nepřijímala se. Hledala jsem lásku venku a nenacházela ji sama k sobě. Doba pro rozpuštění těchto bloků je poměrně dlouhá a ještě nyní musím říct, že nejsem na konci své cesty. Pokaždé rozbalím další slupku, najdu další střípek do mozaiky a posunu se o kus dál. Velkým milníkem a posunem byl také porod první dcery v roce 2007, který mi vzal snad všechno mateřské a ženské sebevědomí. Ovšem po pádu na dno jsem se odrazila a nasměrovala se sama k sobě, ke své síle a intuici. Porod druhé dcery, který probíhal doma, byla nádherná odměna za ty dva roky práce na sobě. Pak přišlo období ženských kruhů a seminářů, setkání s Blankou Sudíkovou a Plaváčkem, který se pro naši rodinu na dlouhou dobu stal útočištěm a pravou podporující komunitou. Přečetla jsem mnoho knih a zažila mnoho metod osobního rozvoje. Nejdůležitějším ale pro mě nadále zůstává každodenní realita. Ta mě učí nejvíc. Každou hádkou s manželem i každým obdobím pádu na dno se posunu o velký kus dále. Ale také každým nádherným okamžikem, milováním, spokojeným vrnícím ránem i proběhlou menstruací. Postupně se učím nehodnotit na dobré a špatné a s pokorou a vděčností přijímám to, co právě je.  Ladím se na tok a proud života, na cykly v přírodě i sama na sebe. „Rytmus“ je to zásadní slovo …

Často se setkávám s ženami, které také jsou již maminkami. A i u nich často sleduji velkou nedůvěru sama v sebe, jakou jsem si prošla po prvním porodu i já. Hledají nápovědy a rady zvenčí. Protože nevěří tomu, že mají všechny schopnosti, moudrost a odpovědi již v sobě. Očekávají od okolí podporu ve formě pochvaly a vnější motivace. Své vlastní intuici se učí naslouchat postupně, krok za krokem. A to se jim postupně daří. Stejně tak jako přijetí vlastní nedokonalé dokonalosti. Neviní se z chyb, ale učí se z nich. Vidíme vlastní vývoj a pokroky a nemáme na sebe velké nároky a očekávání. Úžasné ale je, že právě děti jsou v sebelásce a bezpodmínečné lásce skvělými učiteli. Že nás často nenechají slepě následovat okolí a dají nám najevo, že potřebují individuální přístup. Skrze děti se můžeme my ženy intenzivně spojovat samy se sebou. A tak mne baví a naplňuje toto pozorovat a podporovat ženy na jejich ženské, mateřské a rodičovské cestě.

Jaké knihy, praktické metody a aktivity se mi za ty roky již osvědčily s vámi budu sdílet postupně na tomto blogu a ve videiích. Stejně jako novodobé rituály a techniky, které mi do života chodí. Nepřestávám být fascinovaná tím, co vše se ještě mohu učit, co vše jsem ještě neznala a nevěděla. Pokaždé si říkám, že bych si přála, aby toto věděly dnešní dospívající dívky a všechny ženy co nejdříve. Abychom se nemusely zbytečně trápit něčím, co může krásně fungovat.  Abychom zažívaly radost a bezpečí v našem těle, důvěrné napojení samy na sebe a hluboké pochopení.

A tak tu pro vás sdílím a píšu a pořádám akce a propojuji vás mezi sebou…..

Přidáte se k Alchymii ženy?

S úctou

Vaše Lucie Harnošová

 

Více se o mně můžete dozvědět také zde

lucieharnosova.cz

facebook.com/lucieharnosova

instagram.com/lucie_harnosova

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *